První pilot a velitel je nervózní, i když se to snaží nedat najevo. Před podřízenými se to nesluší. Prý bomba nesmírné síly. No budiž, ale co si má pod tím představit? Kráter pár desítek metrů? Těch už viděl. Bude to asi něco silnějšího, jinak by s tím na Tinianu nedělali takové okolky. Chlapeček, to je krásné pojmenování. Roztomilé a něžné. Ironie, pochopitelně. Deset tisíc liber, to už je pořádný náklad. Není divu, že mu jeho letadlo odstrojili jako ženskou o svatební noci. Nakonec se i on vzbouřil, a tak dlouho trval na kulometu pro zadního střelce, až ustoupili.
Utajení bylo téměř absolutní. Ani celá posádka nevěděla, jaký je její úkol, dozvěděli se to až během letu. Cíl se blíží a už je na čase Chlapečka probudit. Obvody byly propojeny a bomba aktivována. Půlhodina uteče jako voda. I počasí jim přeje, mraky se trhají. V hloubce se objevuje město. Z téhle výšky vše vypadá jako hračka. Major Thomas Ferebee zaměřuje cíl.
Je krátce po osmé hodině ranní, 6. 8. 1945. Tím terčem je most přes řeku. Japonská obrana nereaguje. Osamocené letadlo bude nejspíš průzkum a nepředstavuje nebezpečí. Posádka nasazuje tmavé brýle. Je to rozkaz, a o rozkaze se nediskutuje. Příliš mnoho povyku pro jednu „omeletu“, myslí si někteří. Jejich velitelé asi nechtějí, aby se příliš opálili. A pak se otevřela pumovnice a letadlo vydechlo úlevou. Jenom na chviličku.
Následoval prudký obrat, při kterém konstrukce letadla praskala ve švech. Odstředivá síla tlačí posádku letadla do sedaček. Pryč, honem pryč, než se rozpoutá peklo. Oslnivý záblesk za jejich zády. Tam, kde ještě před chvilkou dopadal okénky sluneční svit, je nyní hluboký stín. To druhé slunce je totiž mnohem blíž. V jeho žáru se město rozplývá před očima. Děsivá tlaková vlna zkázu dokoná. Obrovský hřib z plynů, prachu, vodních par a kouře, je z paluby letadla vidět ještě po hodině letu.
Existuje nevykořenitelný názor, že plukovník Tibbets trpěl až do konce života výčitkami svědomí. Nevěřím tomu. Byla válka a tam kdesi v hlubinách byl nepřítel. Fanatický, krutý a dosud silný. Údiv nad účinky nové zbraně, to ano. Tibbets však neměl před očima zkázu Hirošimy. Před očima měl mrtvé námořníky v Pearl Harboru, kteří se už nedočkali nedělní vycházky na břeh. Viděl ústup a vyklizení Filipín. Viděl Saipan, Midway, Okinawu. Osvobozené zajatecké tábory, kde se američtí a britští vojáci ploužili jako živé kostry. Určitě nelitoval. Věděl v tu chvíli zcela jistě, že tento úder srazí Japonsko definitivně na kolena. Zásah moci s velkým M, o které se nediskutuje.
