Věrný sluha japonského císaře
Podivuhodný příběh nejdéle sloužícího japonského vojáka začal v roce 1945. Hiró Onoda byl jako třiadvacetiletý poručík vysazen na ostrově Lubang, kde měl s několika podřízenými střežit vstup do manilského zálivu. Když ostrov obsadili Američané, stáhla se Onodova malá jednotka do vnitrozemí, aby dále pokračovala v záškodnických bojích. Jeho mužů však postupně ubývalo. Někteří padli, další byli zajati, až zůstali jen tři.
Po válce…
V roce 1949 už samozřejmě mohli vědět o tom, že válka dávno skončila, protože vojáci Spojených států shazovali v džungli letáky informující v japonštině o kapitulaci Japonska. Avšak pouze jeden voják ze skupiny Američanům uvěřil a vzdal se. Onoda je ale považoval za podvrh a odmítal jim uvěřit. Dokonce i když za ním přijeli jeho bratři a z megafonů volali, že válka skončila, odpověděl jim výstřely z pušek. I tento pokus považoval za podvrh.
Mozek zatemnělý válkou
Naopak se se svými dvěma zbývajícími podřízenými připravoval na plynový útok, a protože ani jeden z nich neměl masku, museli nosit mokré utěrky, které by v nouzi pomohly jako provizorní filtry. Úřady o jeho skupině samozřejmě věděly a nechávaly mu v džungli noviny, aby z nich poznal, že už je dávno mír, ale Onoda neuvěřil a bojoval dál. I když za ním přijel jeho otec či přátelé ze školy; vše považoval za trik Američanů, kteří ho chtěli donutit ke kapitulaci.
Poslední voják
V roce 1954 padl při přestřelce s filipínskými vojáky první z jeho mužů, druhý a poslední byl zastřelen v roce 1972. Od té chvíle zůstal Onoda sám. A zřejmě by bojoval až do soudného dne, kdyby ho náhodou nenavštívil mladý japonský dobrodruh Norio Suzuki. A ten se ho mimoděk zeptal, komu by uvěřil, aby svůj osamělý boj ukončil. Onoda mu sdělil, že pouze svému veliteli. Novináři v Japonsku rychle našli majora Tanigučiho, který se už dávno živil jako knihkupec. Ochotně však navlékl svou starou uniformu a ve filipínské džungli ukončil svým posledním rozkazem nesmyslný boj chorého muže. Psal se rok 1974.
Sláva, sláva, sláva
Během své nekonečné mise ve filipínské džungli Onoda pozabíjel více než 30 Filipínců, většinou neozbrojených a nevinných rolníků či rybářů. Přesto dostal od filipínského prezidenta milost, a tak se mohl vrátit do Japonska, kde jej přijímali jako hrdinu. Jeho sláva ještě vzrostla, když o své podivné misi napsal mezinárodně úspěšnou knihu Moje třicetiletá válka. Dokonce se mohl stát i poslancem, ale politickou kariéru odmítl a na čas se odstěhoval do Brazílie, kde se na stará kolena oženil. Později se vrátil do Japonska a založil tábor pro mladé Japonce, v němž chtěl nejmladší generaci vštěpovat vlastenectví. Poslední bojovník Země vycházejícího slunce zemřel před pěti lety ve věku 91 let na selhání srdce.
Zajímavá fakta
Budeme-li chtít být faktograficky co nejpřesnější, Hiró Onodu lze považovat za druhého nejdéle se skrývajícího japonského vojáka, neboť o půl roku déle se skrýval vojín Teruo Nakamura. Ten byl však koloniálním vojákem (taiwanským domorodcem), a proto mu japonská ani západní média nevěnovala tolik pozornosti.
Onodův autobiografický román Moje třicetiletá válka vyšel v českém překladu v roce 2007.


















