Berlínská olympiáda, výkladní skříň nacismu. I jejich hnědá propaganda musela na pár dní slevit a antisemitské nápisy zmizely z ulic. Dokonce i příslušníci SA se drží zpátky a k žádným excesům na ulici nedochází. Ďábel s knírkem olympiádě požehnal, a k nebi se vznesly mírové holubice. O tři roky později mnozí z přihlížejících už budou sedět v kokpitech letadel, a mírové holubice se změní v kulomety a pumy.
Hitler zřejmě mnohokrát proklel nápad pořádat letní olympijské hry v Berlíně. Ideologie o nadřazenosti árijské rasy dostávala na frak. Důkaz podali i ti méněcenní Češi, ten nárůdek, který stál už tisíc let v cestě germánské rozpínavosti na východ.
Jmenoval se Alois Hudec a narodil se 12. 1. 1908 v Račicích u Vyškova. Se sportem začal v Sokole Račice. Vyučil se soustružníkem a pracoval v brněnské Zbrojovce. Trénovat začal již v patnácti letech. Navzdory osudu. V pěti letech prodělal záškrt, ke kterému se připojila obrna levé tváře a nohy. Děti jsou velmi kruté a daly to malému Lojzíkovi pocítit. Zatnul zuby a vydržel. Vlastnost, která ho později přivede na samý vrchol sportovní kariéry.
V roce 1931, na mezinárodním mistrovství v Paříži, získá pět medailí v gymnastickém víceboji. Jednu zlatou a čtyři stříbrné. Nikdy je nepřivezl. Francouzská Národní banka zakázala vývoz zlata. Děsivá ironie. Vynahradil si to zlatou medailí na olympiádě v Berlíně.
Po návratu byl bouřlivě uvítán. Od přátel dostal jako dar fotoaparát a druhý den po příjezdu už zase stál u svého soustruhu. Dnes něco nemyslitelného, že? Pak přišla válka a sport pro Aloise Hudce skončil, stejně jako organizace Sokol. Později tutéž organizace zakážou komunisté. Smůla nechodí po horách, ale po lidech. Při cvičení se Hudcovi podařilo minout při doskoku žíněnky, zlámal si obě nohy a roztříštil patní kost. Se cvičením byl konec, stejně tak jako s možností trénovat. Hudec totiž nevyhovoval politicky a stáhl se do ústraní. Zemřel 23. 1. 1997.
