Na stadionu panovalo hrobové ticho. Žádné hlasité povzbuzování, výkřiky na adresu atletů. Všechny oči se upírají na gymnastu, cvičícího na kruzích. Hlavně rozhodčí. Ti nejvíce. Čekají na sebemenší chybu, sebemenší zaváhání. Nedočkají se. Sportovec na kruzích jim nedá šanci. Zdá se, že se vysmívá nejen jim, ale i zemské tíži. Každý prvek je proveden s absolutní precizností a trvá dvakrát tak dlouho, než je nutné. Pro jistotu. Rozpor střemhlav, něco dosud nevídaného. Hlavní rozhodčí pohlédne na svého německého kolegu. Ten se jen ušklíbne a pokrčí rameny. Jasné gesto. Tady se opravdu nedá nic dělat. Gymnasta docvičí a všem je jasné, že zlato putuje do Československa. Píše se jedenáctý srpen 1936.