Bylo 5. září 1972, kolem čtvrté hodiny ráno. Mnichov se tetelil radostí z právě probíhajících olympijských her, které měly přinést nápravu německé reputace, která byla pošramocená od posledních her zneužitých k Hitlerově propagandě. Olympijské městečko spalo spánkem spravedlivých, k jeho okraji se však blížila skupinka osmi neznámých postav.
Tahle skupinka se u plotu, který odděloval spící městečko od zbytku města, náhle setkala s další partou – tou byli američtí sportovci, kteří se právě vraceli z noční procházky po místních lokálech. Obě skupiny si navzájem pomohly přelézt plot a na druhé straně se rozešly každá svým směrem. Američané vůbec netušili, že právě pomohli osmi teroristům z palestinské organizace Černé září, která už dlouhé týdny plánovala útok na sportovce z Izraele.
Skupina teroristů dorazila k budově, ve které byla ubytovaná izraelská sportovní výprava. Džamal al-Gháší dostal za úkol hlídat vchodové dveře, ostatní se vydali nahoru k bytu, kde spalo pět trenérů a dva rozhodčí. Rozhodčího zápasu Josefa Gutfreunda vzbudily zvláštní zvuky na chodbě a když škvírou v pootevřených dveřích zahlédl ozbrojené útočníky, celou svou vahou 135 kilo se vrhl na dveře, aby teroristy zdržel. Mezitím křičel na své spolunocležníky: „Kryjte se, hoši!“
Následovala divoká přestřelka, při které se žádná z obětí nechtěla vzdát bez boje. Hluk zápasu mezitím probudil všechny lidi, kteří bydleli kolem. Ti také nakonec přivolali pomoc. Když na místo dorazila policie, vyjednavači si s teroristy krátce promluvili. Poté teroristé vyhodili z okna budovy papíry, na kterých byly napsané jejich požadavky: teroristé žádali propuštění 234 palestinských a arabských vězňů, kteří byli ve vazbě v Izraeli, stejně tak propuštění notoricky známé dvojice Baader – Meinhofová a příslib, že teroristé budou moci i s rukojmími odcestovat do Egypta nebo jiné arabské země. Jinak prý začnou rukojmí popravovat.
Z Izraele mezitím přišla zpráva, že izraelská vláda nehodlá v žádném případě vyjednávat s teroristy. Mezitím olympijské hry dál probíhaly, byly přerušeny až na nátlak veřejnosti 12 hodin po zabití prvního izraelského sportovce.
Vyjednavači se s teroristy domluvili, že je převezou autobusem na vojenské letiště, kde na ně budou čekat vrtulníky. I s rukojmími pak vrtulníky přeletí na další letiště, kde už bude připravený Boeing, který je má dopravit pryč z Německa do některé arabské země. Německá vláda ale ve skutečnosti rozhodně neměla v úmyslu dovolit teroristům odlet ze země, celou tuhle logistickou hru zorganizovala jen proto, aby získala čas pro sestavení zásahové jednotky – do té doby totiž žádnou neměli.
Na letišti s Boeingem tak čekala na rychlo sestavená jednotka policistů, která měla za úkol stát se ostřelovači a zajmout nebo zlikvidovat teroristy a osvobodit rukojmí. Jenže to byli lidé, kteří s podobnými zásahy neměli zkušenosti, navíc zoufale selhala organizace celé akce – letiště bylo špatně osvětlené, ostřelovači dostali zastaralé pušky s nedostatečným dosahem a neměli ani vysílačku, i když o ni prý žádali. Navíc neznali přesný počet teroristů – místo osmi jich bylo nahlášeno jen pět.
Když vrtulníky přistály na letišti, celá situace nevyhnutelně eskalovala. Ostřelovači zaútočili na teroristy, povedlo se jim ale zasáhnout jen jednoho. Ostatní mezitím zlikvidovali zbývající světla, která osvětlovala letištní plochu, takže letiště zahalila tma. Jeden z teroristů hodil granát do vrtulníku s rukojmími, exploze zabila tři ze čtyř izraelských rukojmích v něm – čtvrtý zemřel na udušení, protože hasiči se báli přiblížit se k hořící helikoptéře. V nastalém zmatku další z teroristů postřílel zbývajících pět rukojmích v druhém vrtulníku.
Teroristé se dali na útěk, ale po honičce v okolí se policii nakonec podařilo je zastřelit nebo zajmout. Média mezitím vydala zprávu, že situace dobře dopadla a všichni rukojmí byli zachránění – pravda však byla přesně opačná.
Děsivý teroristický útok, který později vstoupil ve známost jako Mnichovský olympijský masakr, měl na svědomí životy 11 izraelských obětí – 2 lidé zemřeli při přestřelkách na pokojích, zbývajících 9 pak při chaosu na letišti.
Již zmíněný Džamal al-Gháší, jeden z teroristů organizace Černé září, který se přímo podílel na Mnichovském masakru, později vypověděl, že od velení své organizace neměli nařízeno nikoho zabíjet. Ztrátám na životech se původně chtěli vyhnout, ale když se jim stateční sportovci postavili na odpor, neměli prý podle jeho slov na výběr: „Málem celou akci zmařili,“ obhajoval vraždy al-Gháší.
Zdroj: Wikipedia, Český rozhlas
