Celým jménem se jmenovala Berta Helene (Leni) Amalie Riefenstahlová a na svět přišla 22. srpna 1902 v Berlíně.
Co následovalo potom?
- Lenin otec Alfred vlastnil úspěšnou topenářskou firmu, a protože Leni byla několik let jedináčkem, přál si, aby se věnovala obchodu.
- Lenina matka Bertha Ida, která před sňatkem pracovala jako švadlena, věřila, že Leni uspěje v zábavním průmyslu. Leni sama se jako talentovaná plavkyně a umělkyně během dětství zajímala o tanec, začala jej studovat a jako úspěšná sólistka potom vystupovala po celé Evropě.
- V roce 1933, kdy se v Německu dostal k moci Hitler, měla už dost zkušeností k natočení svých stěžejních děl, jimiž se, bohužel, podílela na propagaci nacistického Německa („Vítězství víry“ – 1933, „Triumf vůle“ – 1934, Den svobody – naše armáda“ – 1935, „Olympia“ – 1938 – film o olympijských hrách v roce 1936).
- S Hitlerem se Riefenstahlová přátelila po dobu dvanácti let a informace o tom, zda s ním měla intimní vztah, nebo ne, se rozcházejí.
- Když Německo napadlo 1. září 1939 Polsko, jede tam i Riefenstahlová jako válečná zpravodajka. Nosí uniformu na opasku pistoli, uniformovaný je i její filmový štáb, protože jako civilisté by byli neustále kontrolováni.
- V září 1939 je Riefenstahlová ve městě Konskie přítomna popravě 30 civilistů, kteří zaútočili na německé vojáky. Podle jejího vyjádření si neuvědomila, že popravovaní jsou Židé, přesto se pokusila zasáhnout. Přítomní vojáci ale proti ní zakročili a pohrozili jí zastřelením. Do okupovaného Polska se opět vrátila 5. října a natáčela Hitlerovu vítěznou přehlídku ve Varšavě.
- Na základě těchto zkušeností se rozhodla, že už nebude točit žádné filmy, které by se týkaly nacismu.
- Její vztah k Vůdci dále značně ochladl v roce 1944 poté, co její mladší bratr Heinz (1925 – 1944) zemřel na východní frontě.
- S Hitlerem se naposledy setkala na své svatbě s majorem Peterem Jacobsem 21. března 1944. Rozvedli se v roce 1946.
- Po válce nejvíce litovala právě toho, že se s Hitlerem vůbec seznámila, a prohlásila, že to byla největší katastrofa jejího života. Uvažovala v tom duchu, že lidé budou říkat, že „Leni byla nacistka“, ale ona se bude ptát: „Co jsem vlastně udělala“?
- V poválečných letech s ní proběhla celkem čtyři denacifikační řízení, která ji nakonec prohlásila za „nacistického sympatizanta“, ale nikdy nebyla trestně stíhána. Nikdy ani nebyla oficiálním členem NSDAP, ale svůj podíl na nacistických propagandistických filmech popřít nemohla.
- I tak potom v této souvislosti vyhrála kolem 50 soudů týkajících se tvrzení, která považovala vůči své osobě za urážky na cti. Její vztah k nacistické straně však zůstal nejasný dodnes.
- Ve svých šedesáti letech odjela Riefenstahlová do Afriky, kde v odlehlé núbijské oblasti mapovala životní styl domorodců. V té době se také seznámila s kameramanem Horstem Kettnerem (1944 – 2016), o 42 let mladším než ona. Od roku 1966 jejím celoživotním přítelem a nakonec krátce i manželem (od 22. 8. 2003 až do její smrti 8. září 2003).
- V 50. a 60. letech se jako režisérka mnohokrát pokusila natočit další filmy, ale vždy se setkala s odporem, veřejnými protesty a ostrou kritikou. Mnoha lidem „od filmu“, kteří před nacisty emigrovali z Německa do Hollywoodu, nebyla sympatická, a i když ji podpořili filmoví producenti a investoři, většina jejích projektů byla zastavena kvůli stále novým vlnám negativní publicity směřované proti její osobě.
- Fotografovala olympijské hry roku 1972 v Mnichově, rockovou hvězdu Micka Jaggera spolu s jeho ženou Biancou pro „Sundey Times“. Byla čestným hostem na olympijských hrách v Montrealu v Kanadě.
- Přežila havárii vrtulníku v Súdánu v roce 2000, když se během druhé súdánské občanské války pokusila dozvědět něco o osudech svých núbijských přátel. Byla potom převezena do mnichovské nemocnice, kde se léčila se zlomeninami dvou žeber.
- Riefenstahlová oslavila své 101. narozeniny 22. srpna 2003 v hotelu ve Feldafingu, u jezera Starnberg v Bavorsku, poblíž jejího domu. Den po své narozeninové oslavě onemocněla a již nějakou dobu předtím u ní byla diagnostikována rakovina. Zemřela ve spánku 8. září 2003.
- Krátce před smrtí v rozhovoru pro televizi BBC komentovala svůj vztah k Hitlerovi: „Byla jsem jednou z milionů lidí, kteří si mysleli, že Hitler zná odpovědi na všechny otázky. Viděli jsme jen ty úspěchy. Netušili jsme, že by se mělo dít něco špatného.“ Po celý život popírala, že by věděla o holocaustu.
Jsme alespoň dnes schopni hodnotit život a osudy slavné německé režisérky pokud možno objektivně? Možná její největší „chybou“ vůbec bylo to, že jako filmařka vynikla v oboru, ve němž v té době dominovali muži. A „kolegové režiséři“ ji mohli jen sotva někdy odpustit, nebyli to oni, kteří přišli na řadu novátorských a technických průlomů při práci s kamerou.
Riefenstahlová ve filmu třeba používala efektní světelné kombinace a jako první „posadila“ kameru na vozík s bantamovými koly nebo jedoucí po kolejnicích. (Dnes se za tím účelem u nízkorozpočtových filmů používá nákupní vozík.) Riefenstahlová dále používala rychloběžné kamery určené k natáčení zpomalených záběrů a teleobjektivy, k záběrům své kamery dávala do balonových košů, letadel a na věže za tím účelem postavené. Přitom kameru až ke špičce stožáru s vlajkou dopravil výtah. To nemohli ješitní režiséři překousnout.
Ozvali se, když byla proti Riefenstahlové vedena denacifikační řízení a oni se už nemuseli bát o svoji kůži. Zato měli strach z její konkurence, a tak jako zástupný problém řešili její vztah k nacismu a tím jí vědomě znemožnili další práci u filmu. Dosáhli tak ale jen toho, že světové umění je chudší o filmy, které by Leni Riefenstahlová jinak natočila. A pokud by nebyly skvělé, pozoruhodné by byly zcela jistě.
