Velký podíl na tom, že americké námořnictvo jako první zařadilo do služby plavidlo s jaderným pohonem, konkrétně ponorku USS Nautilus (SSN-571), měl především admirál Hyman G. Rickover, známý jako „otec nukleárního námořnictva“.
Americký kongres stavbu Nautilu odsouhlasil v červenci 1951 a kýl lodi byl založen 15. června 1952 v loděnicích Electric Boat Shipyard firmy General Dynamics v Grotonu ve státě Connecticut. Ceremoniálu byl přítomen i tehdejší americký prezident Harry S. Truman. Na vodu byla ponorka spuštěna 21. ledna 1954, přičemž ji pokřtila Mamie Eisenhowerová, manželka Trumanova nástupce Dwighta D. Eisenhowera. Konečně 30. září 1954 byl Nautilus zařazen do služby jako první válečná loď s jaderným pohonem. Jeho prvním velícím důstojníkem byl jmenován zkušený Eugene P. Wilkinson.
Nautilus měřil na délku 98,7 metru a na šířku 8,4 metru. Výtlak ponorky byl 3533 t na hladině a 4092 t pod hladinou. Tvar lodi ještě odpovídal tvaru dieselelektrických ponorek, revoluční změny v této oblasti přinesla teprve pokusná ponorka USS Albacore. Výzbroj tvořilo šest 533 mm torpédometů a dále byla ponorka vybavena sonarem typu BQS 4. Zdrojem energie byl tlakovodní reaktor typu S2W o výkonu 10MW, díky kterému měl Nautilus takřka neomezený akční rádius, a poháněly ji dvě turbíny.
Nautilus byl historicky první plavidlo, které dokázalo podplout pod Severním pólem. Na tuto plavbu, označenou jako operace „Sunshine Nautilus“, ponorka vyplula 23. července 1958 ze základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech a ponořila se 1. srpna. Ukázalo se, že navigace pod polárním ledem je značně obtížná, protože nad 850 severní šířky kompasy i gyrokompasy neukazují úplně přesně. Krátce před cestou byl do Nautila sice nainstalován speciální gyrokompas, ale i tak hrozilo nebezpečí, že ponorka pod ledem ztratí orientaci a bude, pokud jde o stanovení zeměpisné délky, spíše hrát ruletu než něco měřit. Velitel Anderson proto v jednu chvíli uvažoval i o tom odpálit jedno torpédo a vytvořit díru do ledu, aby se ponorka mohla vynořit.
Nejtěžší úsek cesty čekal Nautila v Beringové úžině. Led tam sahal až 18 metrů pod hladinu moře a při prvním pokusu o jeho podplutí nebylo v mělkém moři dost prostoru mezi ledem a dnem pro nautilus. Podruhé Nautilus využil k proplutí již dříve známý kanál (proláklinu) poblíž Aljašky.
3. srpna 1958 Nautilus úspěšně dosáhl severního pólu, aby se po 96 hodinách strávených pod vodou a překonání vzdálenosti 1830 námořních mil vynořil severovýchodně od Grónska. Za tuto pionýrskou plavbu byla Nautilu, jako první lodi v době míru, za hrdinství uděleno vyznamenání „Presidential Unit Citation“ (Prezidentská citace).
První jaderná ponorka Nautilus severní pól pouze podplula, ale nevynořila se tam. To se povedlo až další jaderné ponorce Skate v roce 1959, která tam prorazila led silný asi 50 – 60 cm. V případě nutnosti však ponorka dokáže prorazit led silný až 3 metry.
V následujících letech Nautilus sloužil v Atlantiku a Středomoří a od 60. let byl využíván především k výcviku. V roce 1980 byl Nautilus vyřazen z aktivní služby, v roce 1982 označen jako „National Historic Landmark“ a začalo se s jeho úpravami na muzejní loď. Veřejnosti byl zpřístupněn 11. dubna 1986 a dnes je Nautilus vystaven jako exponát v „Submarine Force Museum“ na základně „Submarine Base New London“ v Connecticutu. Ročně ponorku spatří přes čtvrt milionu návštěvníků a je možné si ji prohlédnout i zevnitř.
Úspěšně splněná mise první jaderné ponorky na světě samozřejmě vedla sovětské sdělovací prostředky k tomu, aby toto prvenství USA poněkud znevážily. Především zdůraznily, že Sovětský svaz jako první na světě postavil jadernou elektrárnu u města Obninsk, která byla poprvé připojena do elektrické rozvodné sítě již 26. června 1954 a dodávala elektřinu do domácností. Jednalo se o předchůdce reaktorů černobylského typu (RBMK). Američtí „váleční štváči“ a „vrazi z Wall Streetu“ na rozdíl od něj však myslí jen na to, jak atomovou energii používat jen pro válečné účely a získat tak nadvládu nad celým světem.
