• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Antibiotika. Poradna doktorky Skulínkové

    V minulém dílu jsme se věnovali bacilům – bakteriím a virům. A dnes bych se ráda podíval na velmi zajímavé související téma – na antibiotika. Protože sezona infekcí je v plném proudu a antibiotika létají ve velkém. Je to nutné? Je to dobré? Je to nebezpečné?

    Jistě jste již slyšeli o vynálezu penicilinu – stojí za ním Alexandr Fleming, který si v roce 1928 všiml, že v jeho laboratoři na Petriho misce s bakteriemi vyrostla plíseň, a co bylo zajímavé – tato plíseň okolní bakterie zabíjela! Objev antibiotik znamenal průlom v medicíně. Dříve smrtelné infekce bylo nyní možné léčit a vyléčit. I takové menší poranění bývalo v historii často rozsudkem smrti – což je pro nás dnes těžko představitelné.

    Jak působí?

    Od objevu penicilinu již věda pokročila a dnes máme celou plejádu různých antibiotik. Mechanismus jejich působení je různý. Důležité je to, že jsou to látky selektivní – zasahující struktury mikroorganismů a nepoškozující struktury lidského těla jako takového. Antibiotika jsou v zásadě dvojího druhu: baktericidní (bakterie přímo usmrcují) a bakteriostatická (zastavují množení bakterií). Antibiotika mohou ničit bakteriální buněčnou stěnu, cytoplasmatickou membránu, produkci nukleových kyselin nebo bílkovin. Prostě různým způsobem zasahovat do života a množení bakterie. Úzkospektrá antibiotika cílí přímo na určitou patogenní bakterii, zatímco širokospektrá mohou ničit i symbiotickou flóru na našich sliznicích – například nepěkně zamávají s naším střevním mikrobiomem, což se může projevit jako průjem a jiné trávicí obtíže. Dámy zase jistě znají poševní kandidózu jako následek antibiotické terapie.

    Pozor na rezistenci

    K čemu vede plýtvaní antibiotiky a jejich nasazování tehdy, kdy to není na místě? Ano správně – k antibiotické rezistenci! Bakterie se totiž mohou naučit obejít smrtící účinek antibiotika – třeba tak, že změní a tím inaktivují samotné antibiotikum, nebo změní místo, na které se antibiotikum váže na jejich buněčnou stěnu, nebo přesměrují své metabolické procesy, či vypumpují antibiotikum z buňky. Strašák antibiotické rezistence je čím dál aktuálnější a reálně hrozí, že za několik (desítek) let se můžeme dopracovat do éry postantibiotické, kdy dnes známá antibiotika již nebudou účinná a my tak budeme opět hynout na běžné infekce… brrr!

    S antibiotiky bychom tedy měli šetřit – sáhněme si do svědomí – my lékaři bychom je neměli předepisovat „pro jistotu“, a pacienti by je neměli vyžadovat jen proto, že se cítí být ochuzení o účinnou léčbu. Jak už jsme nakousli v minulém dílu, nemá smysl střílet antibiotika na viry. S virovým onemocnění antibiotika prostě nic nezmůžou. Vážení, toto opravdu není žádná sranda!

    Na závěr bych jen ráda dodala – hlavně se nebojme! Ani bakterií – protože bakteriálních infekcí v porovnání s virovými je velmi málo, ani antibiotické rezistence – protože už budeme s antibiotiky moudře hospodařit, že? 🙂



    Nepřehlédněte