Výstava 100 let spojovacího vojska představuje ve dvou desítkách panelů textově i fotograficky bohatý „příběh“ spojovacího vojska, jež se konstituovalo již v říjnu 1917 v rámci československých legií. Autory expozice jsou plukovník Michal Burian z Vojenského historického ústavu Praha a Vlastislav Vaněk.
Historie spojovacího vojska našich armád se začala psát přesně před sto lety, kdy se v říjnu 1917 stala součásti československých legií i telegrafní rota. Význam spojení ocenili záhy všichni českoslovenští vojáci. Telegrafní rota přijímala a odesílala desetitisíce zpráv a zabezpečovala spojení podél celé Transsibiřské magistrály obsazené československým vojskem. Ve stejné době zabezpečovali spojaři v Praze první spojení nového státu se světem. Urychleně vybudovali rádiovou stanici na Petříně a již 10. prosince 1918 navázali pravidelné spojení s francouzskou stanicí umístěnou na Eiffelově věži. Dnes je již těžké si představit, že tato stanice v následujících letech představovala jediné rychlé spojení Československa s evropskými státy.
Od roku 1917 absolvovalo spojovací vojsko dlouhou cestu. Prošlo řadou změn podmíněných především vývojem operačního umění a technologií. V jednotlivých etapách svého historického vývoje se se všemi těmito změnami úspěšně vyrovnalo a svou činností vytvářelo podmínky velitelům a štábům velet podřízeným jednotkám. Výrazně se tak podílelo na plnění cílů a úkolů naší armády.
