„Je to pro nás katastrofa, kterou jsme si nezasloužili. Podrobujeme se a budeme se snažit zajistit svému národu klidný život. Nevím, zda budou mít vaše země prospěch z rozhodnutí učiněného v Mnichově. Určitě však nejsme poslední, po nás to postihne i jiné.“ Tato prorocká slova pronesl 30. září roku 1938 tehdejší československý prezident Edvard Beneš
Před 244 lety vznesla rakouská císařovna přání, které zapříčinilo radikální proměnu struktury středoevropské společnosti. To přání znělo: „Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6 – 12 let do škol posílali.“
Svobodná média jako „hlídací pes“ demokracie jsou v posledních měsících ve všech pádech skloňována na mnoha společenských platformách. Potřeba nezávislého zpravodajství oproštěného od politické objednávky a manipulací je i v době, kdy už téměř třicet let žijeme v demokratické společnosti, stále aktuální.
„Vážený Leonide Iljiči,,(…) V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.(….)“
„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.“ Těmi to slovy okomentoval a zdůvodnil 16. ledna roku 1969 svůj památný čin dvacetiletý student historie a politické ekonomie Jan Palach. Stal se symbolem československého odporu vůči sovětské okupaci. Vymezil se tak vůči pasivitě a lhostejnosti Čechoslováků a jednoznačně formuloval opozici vůči potlačení společenských změn započatých na konci šedesátých let.