Cožpak o to, na své cestě bychom jistě mohli najít pohodlný nocleh. Průvodní list římského prokurátora je němým varováním všem nenechavcům s křivým pohledem a neklidnými prsty. Však to také nebylo zadarmo. Nějaká ta myrha, zlatý pohár a tři sličné otrokyně. Docela rádi jsme se jich zbavili. Je psí zima, moře je rozbouřené a to jim na kráse nepřidá. V Jaffě by je stejně už nekoupil ani eunuch. Moře se konečně uklidnilo, ale ve městě tomu bylo naopak. Tam kdesi za mořem se božský Augustus rozhodl zjistit, kolik obyvatel žije pod Senátem a lidem římským a úředníkům z toho šla hlava kolem. Rozhodli jsme se zdvihnout kotvy a vyplout do přístavu Jaffa, sedmdesát mil odtud na jih.
Arabský přístav, kde kotvily lodi již v době, kdy Romula a Rema kojila vlčice. Zde jsme měli zásoby zboží, o které jsme se již začínali bát. Sčítání lidu, to byl pro nás dar z nebes. Prodáme vše, tím jsme si byli jisti. Všude je plno hladových, žíznivých lidí, kteří nutně a okamžitě potřebují něco nakoupit, prodat, uzavřít obchod. Potřebují to nutně a rychle a tak nebudou smlouvat a půjdou s cenou dolů. I mudrci si přijdou na své. Město přetéká lidmi. Zcela jistě některé z nich trápí nemoci a oni potřebují radu nebo lék. Zkrátka příležitost, která se už nemusí opakovat.
Snad se to tak opravdu kdysi odehrálo. Konečně byly sklady prázdné, měšce plné a mudrci, i navýsost spojení obchodníci mohli vyrazit domů. Třeba opravdu odpluli a v přístavu zanechali jen ty tři dobrodruhy. S několika ozbrojenci, zbytkem zboží a pergamenem s veledůležitým podpisem. Oni jedou domů a nebudou ho už potřebovat. Tam kam plují, už římská moc nesahá. Proč ti tři neodpluli také?
Příčinou je neochvějné přesvědčení jednoho z nich. Zřejmě hluboce věřící Žid, který si je jistý tím, že se naplnila slova proroka Micheáše. Tento biblický prorok žil již před osmi staletími, ale viděl do budoucnosti, která se nyní naplňuje. Král židovský se právě narodil a on u toho prostě musí být. Nikoliv v Jeruzalémě, ale v maličkém městečku Betlémě, na dohled jeho hradeb. Ta podivuhodná hvězda, zářící vysoko nad východním obzorem, je vede. Září jim na cestu, protože oni putují hlavně v noci. Zkusme se nyní na tuto více než dva tisíce let starou záležitost podívat trochu střízlivěji.
Tři králové, kteří navštívili Bohorodičku a Ježíška ve chlévě, je krásný a dojímavý příběh. Nahlédněme nyní do Bible. Třeba do té Kralické, vychází z řeckého a tedy původnějšího textu. O třech králích v ní však není ani slova. Evangelium svatého Matouše popisuje pouze příchod mudrců. Nyní maličko odbočím. Jistě znáte tu slovní hříčku, ve které může správně či špatně umístěná interpunkce ve větě, změnit celý smysl věty. Zde nalezneme něco podobného, o smyslu textu rozhoduje pořadí slov. Napíšeme-li, že přišli mudrci od východu, je to jasné. Od východu a basta. Pokud slovíčka přehodíme a napíšeme, mudrci od východu přišli… znamená to jenom to, že sice žijí na východě, ale přijít mohli odkudkoliv. A přesně tak je to i v Bibli. Nemohli přijít od východu a zároveň jít za hvězdou zářící na východě. Logické, že?
Zkusme si vzít na pomoc astronomii. Co to bylo za hvězdu, která mudrcům ukazovala cestu? Vědci se domnívají, že šlo o konjunkci dvou planet, Jupitera a Saturna, ke které došlo v roce 6 př. n. l. Konjunkce je maximální přiblížení dvou těles, z pohledu pozorovatele, v tomto případě ze Země. Ke konstelaci těchto planet dochází každých devatenáct let, ale jen tato přichází v úvahu. O dva roky později totiž umírá král Herodes Veliký. Ano, byl to ten, který se mudrců vyptával, kde je nemluvňátko, aby pak ve strachu z konkurence nechal vyvraždit všechny batolata do dvou let. Nejen v Betlémě, ale i v okolí. Astronomie je zajímavá věda a tak si můžeme vypočítat, že v době zimního slunovratu, při pohledu od města Jaffa, vycházelo tehdy Slunce nad sto kilometrů vzdáleným Betlémem. Zajímavá náhoda, že?“
Máme letos zajímavou šanci. Právě na zimní slunovrat 21.12. Slunce vstoupí do znamení Kozoroha v jedenáct hodin dopoledne a začne astronomická zima. O osm hodin později nastane úkaz, který možná viděli i ti tři mudrcové, na cestě k Betlému. Konjunkce dvou obrů sluneční soustavy, Jupitera a Saturna. Obě planety budou na obloze téměř splývat, jejich vzdálenost bude pouhou desetinu úhlového stupně. Je to téměř symbolické. Stejně jako tehdy, je i dnes tento úkaz předzvěstí naděje. V tento den si můžeme říci, že tma se dala na ústup a jaro se blíží. Každou vteřinou o třicet kilometrů.
