zavřít mapu
Tři králové pro nás znamenají zakončení vánočních svátků. Bývá zvykem nejen odstrojit stromeček a uklidit vánoční dekorace, ale také můžete nahlédnout do budoucnosti.
Svátek Tří králů (Epifanie) v křesťanství označuje událost, kdy Tři mágové spolu s pastýři uctívali narozeného Ježíše Krista, nebo také nazývaný Zjevení Páně. Tento svátek slaví církev 6. ledna a i když tímto dnem pro většinu z nás ukončeno vánoční období, podle římskokatolické církve však doba vánoční končí až následující neděli.
Počet mudrců, kteří přišli za Ježíškem, ani jejich jména nejsou nikde uvedena. Dříve se mluvilo o dvou až dvanácti mudrcícha až pozdější tradice se ustálila na tom, že byli tři. Ve 13. století došlo k záměně mudrců za krále, což přidalo něco slávy současným králům. Svátek Tří králů býval spojen s množství zvyků a obyčejů
Svátek světel
Den před „Zjevením Páně“ (svátek Tří králů) se v chrámech světila „voda tříkrálová“, křída a sůl na památku sv. Tří králů, kteří přinesli narozenému Ježíšovi zlato, kadidlo a myrhu.
Večer býval nazýván „svatvečer svíček“ nebo také „den světel“. Bylo zvykem v tuto dobu věštit a zjistit, co se chystá v budoucnosti. Nastalo pouštění svíčiček v ořechových skořápkách v nějaké nádobě (jako podobně o Vánocích) a sledování a věštění z toho, jak dlouho která hoří, jak daleko se od okraje dostane do středu příštího osudu.
Byl to zvyk značně již rozšířený ve středověku. Neznámý kazatel a mravokárce v 15. století horlil proti kouzlům a čarování a varoval své ovečky před pověrami. Říkal, aby se vyvarovali kouzel, různých magických čar, nepouštěli svíčky a neprováděli jiné pověry. Takové jednání přísluší pohanům, ale ne věrným křesťanům.
Svěcená voda
Lidé si velice vážili svěcené vody. Když tou vodou kropili, často odříkávali: „Mžitka za mnou, mžitka přede mnou, Pán Bůh sám nade mnou“.
Svěcenou vodou se kropilo všechno. Kropili se sami před spaním, nebo když odcházeli z domu. V předvečer svátku Tří králů i na Tři krále vykropili svůj příbytek, aby se tam nedržely myši a nehořelo v něm, kropili zahradu, pole a obilí připravené k setí. I při lidovém léčení se používala, protože se věřilo, že zlý duch před svěcenou vodou prchá. Tvrdí se o ní, že trvá sedm let, než se zkazí.
Když se ještě pohřbívalo z domu smutku, tak rodina dávala často nádobku se svěcenou vodou k rakvi a k ní štětičku z klásků, aby ti, kdo přicházejí se pomodlit k mrtvému, jej mohli pokropit.
Křída tříkrálová
Ve velké vážnosti měl tehdy náš prostý lid i „křídu tříkrálovou“. Tou se na Tři krále psaly a dále píší tři křížky na dveře domů nebo i začáteční písmena jejich jmen. Pohled na ně měl připomínat vroucí lásku sv. Tří mudrců k Pánu Ježíši a příklad hodný následování.
„Když jsem šel okolo lesa, sova na mě houkla.
Jedna panna, druhá vdova, třetí na mě koukla.
To je soužení pro potěšení,
měl jsem napsat dva a třicet, více jich tu není.“
Přitom se píší čárky na stole a má jich být 32. Kdo jich napíše méně nebo více, musí složit nějakou zástavu neboli fant. Někteří však tuto zábavu odsuzovali proto, že se používá svěcená křída. Ale mládež ji používala proto, že si ji vážila, i když toto její použití nebylo z hlediska církve právě vhodné.
Obchůzky na Tři krále
Odedávna se chodilo „s hvězdou“. Byl to oblíbený zvyk. Chodili tři chlapci přestrojeni za tři krále. Měli na hlavě korunu vystřiženou z tvrdého papíru a polepenou vystřihovaný ozdobami. Na sobě měli papírové ornáty na způsob kněžských kasulí (mešních rouch) všelijak přikrášlené papírovými ozdobami. Jeden z nich měl začerněnou tvář. Když vešli do domu, zpívali všeobecně rozšířenou píseň: „My tři králové, my jdeme k vám….“.
Někde jeden „tříkrál“ dal na plotnu kamen několik zrnek kadidla. Chlapci byli obdarováni a pokračovali v obchůzce.
Na Domažlicku měli poněkud odchylný způsob obchůzky. Z města Domažlic chodívali dva žebráci, kteří byli ustrojeni za krále a – třetí král byl dřevěný na nástroji podobnému rohatině. Dřevěný král dělal po celou dobu zpívání poklony díky tomu, že jeden z králů, který rohatinu držel, otáčel klikou.
Obrázky tříkrálové
Při té příležitosti se někdy rozdávaly svaté obrázky tříkrálové, na kterých byli namalováni Tři králové. Pak ještě byly kartičky se jmény Tří králů, které nejčastěji měly pomáhat jako ochrana proti epilepsii.
„O Jezulátku a přinesených mu darech od pastýřův a králů“
Příběh o narození Ježíše Krista a příchodu Tří králů býval zdramatizován spolu se zpěvy. Vznikly tak rozmanité tříkrálové hry. Jezuité se toho hned chopili. Viděli v tom velkou příležitost a pořádali slavnostní představení. Jako herci v něm vystupovali žáci jezuitských kolejí. Přestavení měla velkou odezvu a byla hojně navštěvována četnými a vděčnými diváky.
Koleda
Na koledu chodili kromě žáků také jejich vychovatelé, „kantoři“ a místy i duchovní. Psávali na veřeje (zárubeń, lidově futro) první počáteční písmena Tří králů, kropili svěcenou vodou a vykuřovali vesnické příbytky kadidlem.
Když chodil jenom kantor, tak podle toho, jakou výslužku předpokládal, tak také podle toho vypadalo jeho koledování. Tam, kde si mysleli, že toho moc nedostane, rychle odbreptal přání a písmena v podstatě jen nedbale načrtl, aby mu vybyl čas tam, kde se toho dalo očekávat více. To pak přání poctivě odříkal, pečlivě napsal písmena a případně připojil k nápisu i nějakou kresbičku. Třeba větvičku jako vzpomínku na Vánoce či křížky. Církev světila křídu věřícím a vycházela tak vstříc starodávné víře. Tříkrálové křížky spolu se jmény Tří králů měly moc ochránit hospodářství proti kouzlům, neštěstím a pohromám. Píše se zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání.
Na Slovensku, ke konci 16. století, vrchnost v tento den zakazovala farářům „toulání“ po domech „s křížkem“. Doporučovala jim, že by vhodnější bylo, aby se vesničané domluvili se svým duchovním správcem na dávkách, které mu budou odevzdávat.
Z 18. století je popsán zvyk, že když kantor napsal svěcenou křídou jména Tří králů, honem je hospodyně smazala, aby se jí dařila drůbež.
