Z lodních amplionů zní hlas velitele. Nikdo ani nedýchá. Vojáci. Hodina bitvy se blíží. Nebudu proto dále mluvit. Místo toho nechám vztyčit vlajku, pod kterou admirál Tógó zvítězil v historické bitvě nad Rusy. Provolejme jim všem nehynoucí slávu. Rozkaz je splněn. Vzpažené ruce a hlasitý a opakovaný řev banzai, ve kterém zaniká i burácení prvních nastartovaných letadel.
Je začátek prosince roku 1941. O jaké bitvě vlastně admirál mluvil? Ano, vzpomněl si na bitvu u Cušimy, která byla stále ještě v dobré paměti starší generace. Odehrála se na konci května roku 1905, a pro morálku jejich následovníků bylo její připomenutí nesmírnou vzpruhou.
Rusko-japonský válečný konflikt probíhal od počátku roku 1904 do podzimu roku 1905. Byl to boj o ovládnutí Korejského poloostrova a Mandžuska. Carská vojska šla od porážky k porážce a bylo nutné jednat. Porážka pozemní ruské armády v bitvě u Mukdenu byla velmi hořkou kapkou, po které se car rozhodl posílit tichomořskou flotilu, flotilou baltskou. Pro admirála Rožestvenského to znamenalo obeplout polovinu světa. Situace ruského válečného loďstva byla tristní. Černomořskou flotilu nebylo možné použít, k jejímu proplutí Bosporem a Dardanelami bylo třeba žádat Osmanskou říši o povolení, které by určitě nebylo vydáno.
Ke konfliktu došlo již krátce po vyplutí, kdy Rusové začali ostřelovat zcela nesmyslně britské rybářské čluny. Válka sice nevypukla, ale důsledky byly pro ruské lodě velmi nepříjemné. Válečné lodě měly obrovskou spotřebu uhlí, které najednou nebylo. Británie ovládala většinu přístavů, a to Rusové pocítili velice záhy.
Plavba trvala devět měsíců. Obeplutí Afriky trvá dlouho. Při doplňování zásob na ostrově Madagaskar, se admirál dozvěděl, že Japonci dobyli přístav Port Arthur. O tento přístav se vedli dlouholeté tahanice mezi velmocemi. Dnes toto území patří Číně. Za těchto okolností již další cesta neměla smysl, ale carská generalita trvala na tom, aby flotila doplula až do Vladivostoku.
Admirál zvolil nejkratší možnou cestu. Zásobil se pro jistotu uhlím natolik důkladně, že jeho lodě přišly o manévrovací schopnost. Zkrátka pan admirál měl obavy, aby se situace neopakovala. Dlouhodobý nedostatek uhlí a snaha se zabezpečit přinesla zkázu. Průlivem mezi Koreou a Japonskem. Tam Rusové zamířili. Byla to nejkratší možná cesta.
Zde se mu však do cesty postavila japonská flotila. Ke střetnutí došlo u ostrova Cušima. Japonský velitel Tógó musel být na vojenské akademii velmi dobrým žákem. Rozmístil svoje válečné loďstvo naprosto stejným způsobem jako kdysi britský admirál Nelson. Snad si ani neuvědomil, že se tak stalo přesně o století později, po bitvě u Trafalgaru. Historie bývá nemilosrdná a porážka Rusů byla totální. Japonci ztratili tři torpédové čluny a stovku mužů. Rusové přišli o dvě desítky lodí a čtyři tisíce mrtvých.
