Svatba tak mladičkého páru nebyla žádnou zvráceností náboženské sekty. Tehdy, v roce 1323, to bylo naprosto běžné a šlo o klasický, politický kalkul mezi panovnickými rody. Vlastně to bylo i výhodné a pro otázky míru dosti důležité opatření. Vyhlásit válku příbuznému se nepokládalo za hezké ani ve čtrnáctém století. Podívejme se na novomanžele trochu blíže.
Ženichem byl jistý Václav, syn známého rytíře a českého krále Jana Lucemburského. Vlastně ne už Václav, ale Karel. Nové jméno obdržel při biřmování, po svém strýci a kmotru, francouzském králi Karlu IV. Sličném. Nevíte, co je biřmování? Je to svátost, kterou uděluje církev jenom jednou za život, je to jakési utvrzení ve víře. Iniciační svátost, uvedení do společenství.
Nekonala se ani svatební noc. Obě děti se však jistě zúčastnily hostiny, kterou uspořádali na počest korunovace Marie Lucemburské 15. 5. 1323 v Remeši. Tetička malého ženicha se stala francouzskou královnou týž den. Manželé byli potom rozděleni. Opět na dalších sedm let. Blanka se vrátila do Lucemburska, Karel se vzdělával přímo na královském dvoře v Paříži.
Situace se změnila po smrti strýce, který měl svého synovce opravdu rád. Nový král takový rozhodně nebyl a projevilo se to i na apanáži, kterou snížil tak, že to stačilo opravdu jen na to nejnutnější. Mladík však nezahořkl, omezil světské radovánky a k radosti svých učitelů se věnoval studiu. Později svoje znalosti bohatě zúročí.
Ostruhy rytíře získal čtrnáctiletý chlapec v Lombardii. Vlastně ne chlapec, ale muž. Středověk měl jiná měřítka dospělosti. I tu svatební noc už měl za sebou, když v roce 1330 navštívil Blanku v Lucembursku.
Respekt ostatních si získal ve chvíli, kdy všem dokázal, že vládne mečem stejně dobře jako namočeným brkem. Vrhal se do nejprudší seče a kupodivu, štěstěna byla při něm. Italské dobrodružství jeho otce však skončilo fiaskem a mladý markrabě se vrátil do Čech. Království bylo zpustošené, hrady zastavené panstvu, ale Karel bez Blanky žít nechtěl. Sotva se pražský hrad jen trochu dal dohromady, poslal pro svoji ženu. Přijela v červnu 1334, s nádherným doprovodem, který vzbudil u českého panstva nelibost a závist. Nádherné roucha, zbraně, cizí řeč. I tehdy bylo v Čechách všechno cizí minimálně podezřelé. Karel to věděl a velmi rozumně odeslal doprovod své ženy velmi brzy zpět. Manželství to bylo šťastné. Mladému páru se po necelém roce narodila dcera Markéta.
Obrat k horšímu nastal v roce 1336, když se do Prahy vrátil její tchán, Jan Lucemburský. Byl znovu ženatý, s Beatrix Lucemburskou. Ta na rozdíl od Blanky byla pyšná, Čechy pohrdala, a dával jim to najevo. Žárlila na Blanku a její mírnou povahu a oblibu u lidí tak, že Blanka musela odjet do Brna. Koneckonců, byla moravskou markraběnkou. Zde se jí v roce 1342 narodila druhá dcera, Kateřina.
V roce 1346 přišla bitva u Kresčaku. Cesta na pražský hrad byla otevřená. O rok později se stala českou královnou. Byla jí pouhých deset měsíců. Nebyl jí vyměřen dlouhý život. Zemřela 1. 8. 1348. Karel po ní upřímně truchlil. Za svůj život se ještě třikrát oženil, ale na svoji první ženu nikdy nezapomněl.
