Rodinné prokletí
Poeův život byl stejně zběsilý a rozháraný, jako jeho původ. Narodil se v roce 1809 jako třetí dítě chudému páru kočujících herců, ale samotná bída by nebyla tím největším prokletím. Jeho otec, vedle herce také chronický alkoholik, opustil „rodinu“ ještě před Edgarovým narozením. A ani jeho matka mu nemohla dát péči a lásku, neboť zemřela v pouhých čtyřiadvaceti letech, když byly Edgarovi dva roky. Se svými sourozenci – mentálně postiženou sestrou a bratrem (jako mladík také zkoušel psát poezii, později se stal námořníkem, opilcem a zemřel ve čtyřiadvaceti letech), skončil v sirotčinci.
Král bohémů
Nicméně na Edgara se ještě usmálo štěstí – adoptovala ho relativně bohatá rodina Allanů, po nichž získal své prostřední jméno. Díky jejich podpoře nadprůměrně inteligentní mladík vystudoval literaturu na univerzitě ve Virginii. Ovšem už na studiích, v duchu rodinné tradice, propadl nejen alkoholu, ale také hazardu. Brzy dlužil obrovské peníze, takže jedinou cestou jak z toho ven, bylo nechat se zapsat na vojenskou akademii. Jenže Poe měl bohémskou povahu, která odporovala jakékoliv disciplíně, a brzy ho z armády propustili, či lépe řečeno vyhodili. A tak když mu holt nevyšla kariéra u zbraní, obrátil se k múze.
Sňatek s třináctiletou sestřenicí
V pouhých dvaceti čtyřech letech získal Poe za svou povídku hlavní cenu baltimorského magazínu. Nedlouho poté se dokonce stal šéfredaktorem literárního časopisu a také se oženil. Manželkou talentovaného spisovatele se stala teprve třináctiletá dívka, jež byla navíc jeho sestřenicí. Ale náznak klidného života se v jeho případě nekonal. Vedle alkoholu totiž Poe propadl drogám, které ho přenášely do jiné sféry vědomí, byť v praktickém životě mu přinášely jenom problémy – například ztrátu zaměstnání.
Stimulačních látek se však temný romantik nehodlal vzdát. Důvod byl prostý – alkohol a drogy mu pomáhaly v boji s největším strašákem jeho života, kterým se staly těžké a opakované deprese, jež ho čím dál častěji dováděly do stavů absolutního zoufalství. A díky alkoholu jim po nějaký čas unikal.
Pod havraním křídlem
Právě v těchto stavech na hraně mezi vzepjetím tvůrčí fantazie a absolutní nicotou vznikla jeho nejlepší díla, například slavný Havran, který svou niterní výpovědí uchvátil a fascinoval tehdejší společnost v Americe i v Evropě. Svému autorovi získal slávu, ale ta se zase brzy ztratila v oparu alkoholové a drogové pasti, z níž už zřejmě nebylo úniku.
Konec geniálního literáta se odehrál ve znamení děl, jež napsal. Jednoho dne byl nalezen na baltimorském chodníku u Light Street, opilý do bezvědomí. Delirium tremens. Ještě ho převezli do nemocnice, ale z kómatu už se nikdy neprobral. Bylo mu pouhých čtyřicet let. Přesto však žil téměř dvakrát déle, než většina jeho nejbližších.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
