Narodil se tak akorát, 30. dubna 1897, aby ve třicátých letech mohl rychle stoupat po kariérním žebříčku NSDAP a SS. Vůdce mu udělil generálskou hodnost SS-Gruppenführer, u SS čtvrtou nejvyšší. Jeho podíl na válečných zločinech Sovětský svaz nakonec „ocenil“ nejprve sedmiletou internací a posléze vězením v délce nakonec jen 3,5 roku. Co všechno ještě zažil?
- Pocházel z Oberhachingu ležícího poblíž Mnichova v Bavorsku. Po vychození obecné školy přešel na gymnázium, kde později odmaturoval. Začal studovat v Mnichově na univerzitě, ale v roce 1916 byl odveden do císařské bavorské armády k pěšímu pluku. Během první světové války si vysloužil oba dva stupně železného kříže a dosáhl hodnosti poručíka.
- Počátkem roku 1919 byl demobilizován a vstoupil do řad jednotek „Freikorps“, pravicové polovojenské organizace. V květnu došlo k její reorganizaci, kdy byla začleněna do „Reichswehru“, čili Říšské obrany, ozbrojených sil meziválečné německé republiky v letech 1919 až 1935. Z armády Rattenhuber definitivně odešel počátkem roku 1920.
- Znovu nastoupil na mnichovskou univerzitu, ale dokončil pouze dva semestry a vstoupil do řad zemské policie v Bayreuthu. Za dva roky byl přeložen do Mnichova.
- V Mnichově se mu dařilo, dosáhl hodnosti majora zemské policie. 10. března 1933 vstoupil do SS a stal se pobočníkem prezidenta bavorské policie Heinricha Himmlera. Téhož roku vstoupil také do NSDAP.
- V prosinci 1934 se oženil s Paulou Dentzovou (1906 – 1978), se kterou měl později dvě děti, syna a dceru.
- Od 30. ledna 1933 až do konce druhé světové války sloužil ve štábu Reichsführera-SSHeinricha Himmlera jako šéf Říšské bezpečnostní služby a šéf osobní ochranky Adolfa Hitlera. Zároveň byl členem nacistickou vládou podporovaného zapsaného spolku „Lebensborn“, jehož cílem bylo na základě nacistické ideologie o rasové hygieně (nacistická eugenika) zvýšit počet árijských dětí, včetně dětí pocházejících z mimomanželských svazků vybraných párů.
- Rattenhuber byl jedním ze skupiny, kterému Hitler oznámil, že raději spáchá sebevraždu, než aby padl do sovětského zajetí.
- Během pokusu o útěk z Vůdcova bunkru v Berlíně byl Rattenhuber několikrát vážně raněn do nohy. Dne 2. května 1945 padl do sovětského zajetí a potom deportován a internován v Sovětském svazu. Rattenhuber byl odsouzen 15. února 1952 soudem Moskevského vojenského okruhu na 25 let vězení. Dekretem předsednictva Nejvyššího sovětu ze září 1955 byl 10. října 1955 propuštěn z vězení a předán úřadům Německé demokratické republiky, které mu umožnily přejít do západního Německa. Zemřel 30. června 1957 v bavorském Mnichově.
