Narodila se v roce 1810 v Berlíně a pocházela z jedné z nejpřednějších dynastií v Evropě, z dynastie oranžsko-nassavské. Marianna byla velmi krásná a vzdělaná žena a patnáct let byla manželkou syna císaře Alberta Pruského. Její manžel byl zároveň i jejím bratrancem a měla s ním celkem čtyři děti. Nebylo to však příliš šťastné manželství, protože Marianna nezapadala do pruského způsobu života. Navíc manžela převyšovala svojí inteligencí. Také od svých přátel věděla, že ji manžel podvádí. Po patnácti letech manželství se tak zamilovala do manželova tajemníka Johanese van Rossum, se kterým měla syna. Její rozvod v roce 1845 byl obrovským skandálem šlechty v 19. století.
Byla rovněž také ženou, která měla cit pro vše krásné, a tak ještě před rozvodem začala v roce 1839 budovat nádherný palác nedaleko polského Kladska. Byl to obrovský komplex z červených cihel s přírodním divadlem, množstvím pavilonů a fontán. Dnes je znám jako Palác Marianny Oranžské.
Na tento zámek, který budovala s velkou péčí a láskou, jí byl po rozvodu zamezen přístup a vstoupit směla jen pod policejním dozorem. Byla vyhnána ode dvora a musela odejít do exilu. V Prusku směla být jen jediný týden v měsíci a během svého týdenního pobytu zde byla nucena hlásit se na policii, což pro tak významnou ženu bylo jistě velmi pokořující. Proto, aby vůbec směla navštěvovat svoje milované potomky, si k pobytu zvolila Bílou Vodu na Jesenicku. Zde zakoupila v roce 1853 zámek za 175 000 pruských thalerů.
Marianně se pro její dobrou povahu a charitativní činnost začalo říkat Dobrá paní. V Jeseníku například přispěla 10 000 holandských guldenů na stavbu evangelického kostela. Dávala také lidem práci, podporovala sirotčince a školství.
V roce 1855 koupila palác v Reinhartshausenu. Zde na hřbitově je pohřben její manžel i syn. Palác v Reinhartshausenu byl až do roku 1998 majetkem jejích potomků z rodiny Hohenzollernů a dnes je hotelem koncernu Kempinski. Část bohatých sbírek zůstalo stále v paláci.
Když po své matce zdědila v roce 1838 rozsáhlé panství na Zabkowicku, pustila se okamžitě do budování lesních cest a zlepšila místní hospodářství. V roce 1865 zde založila školu a školku pro děti z evangelických rodin a zajímala se o osud obyčejných lidí.
Marianna zemřela 29. května 1883 na zámku Reinhartshausen. Na její památku je pojmenováno mnoho míst v okolí Sněžníku, např. Mariánské skály nebo Mariannin pramen. Ve městečku Ladek-Zdrój stojí u evangelického kostela Mariannin pomník. Její jméno nesou i mnohé instituce, například zdravotní klinika. V lázních Dlugopole-Zdrój se vyrábí i minerální voda s jejím obrazem. Jak významnou osobností pro tento kraj byla, to dosvědčuje sám fakt, že její jméno zde nebylo zapomenuto ani po úplné výměně obyvatelstva v roce 1945.
V roce 2017 byla o jejím životě vydána biografie. Existuje také již naučná stezka s Marianniným jménem, a tak snad budoucí generace na tuto ženu, která svým životním přístupem zcela předběhla nejen svoji dobu, rovněž nezapomenou.
