Věčně hladový nešťastník Baloun, a kuchař, okultista Jurajda, který by vám uvařil skvělý guláš a potom sestavil dokonalý horoskop. Figurky, nad kterými se usmějeme, ale neposmíváme se jim. Za jejich úsměvnými historkami vycítíme trpký podtón nelítostného osudu, který jim život připravil. Nejen jim, ale všem obyčejným vojákům, bez hvězdiček na límci.
Kuchaři, lapiduši, telegrafisté, účetní feldvéblové. Jako třeba drogista Vaněk z Kralup, skutečná postava, která kdysi žila. Výrobu citronové šťávy ze shnilých citronů z Itálie vyměnil za lejstra. Žold, příděly tabáku a dopisy ze zázemí. Pupeční šňůra s životem, který vojáci museli opustit.
Švejk v nás válečné stresy neprobouzí. V tom je genialita nesmrtelného Haškova románu. Na západní frontě klid, je příběh z téže doby. Syrový, krutý, pravdivý. Píše však o tom samém, co prožívá Švejk. Ukazuje, jak málo stačí k lidské existenci. Životní standard, který se scvrkne na plný žaludek, nacpanou fajfku a čisté prádlo. Feldflaška vodky a vlněný spodky, se zpívá v jedné písni. To stačí ke spokojenosti. Musí to stačit. I generálové však vědí, že s prázdným břichem klesá i morálka. Hladový voják kašle na ideály, a tak bylo nutné armádu krmit. A dobře krmit.
Polní kuchyně nebyly kdesi v hlubokém týlu. V přímé palbě se sice menáž nepřipravovala, ale do zákopů s várnicemi kuchařští pomocníci museli. Ve válce žádné přestávky na oběd bojující strany nevyhlašovaly. Horká polévka, pro prokřehlé bojovníky v zákopech, byla stejně důležitá, jako pořádné boty a dostatek munice. Dobrácký tlouštík Jurajda, který brání prejt před nedožraným Balounem, dostává rázem jiné rozměry.
Každodenní hrdinství válečného dne. Nepřipálit a nepřesolit guláš, uvařený z koňského masa, byl stejně důležitý válečný úkol, jako prostříhání ostnatého drátu před zákopem nepřítele.
I dnes se můžeme s polními kuchyněmi setkat, třeba na různých historických akcích a při podobných příležitostech, jako tuto sobotu při pietním aktu pořádaném Českou atlantickou komisí u příležitosti Dne ANZAC na barokním zámku v Měšicích. Už více než sedmdesát pět let je to pro nás, naštěstí, jen válečné retro, a více než století se na polních kuchyních téměř nic nezměnilo. Pohádka Tři veteráni a kuchař Servác to mohou potvrdit.
Ti, kteří prodělali základní vojenskou službu, rovněž. Kuchyň, se kterou se kdysi plahočil kůň, vystřídalo nákladní auto. Jiná změna se nekonala. Vítězné bitvy a války však vyvrací jeden hluboký historický omyl. Válku nevyhrává genialita stratégů, ale plný ešus. A k tomu feldflaška vodky, vlněný spodky a dopis z domova.
