Zaměříme se na český bulvár středověku. Jeho autorem je jistý Václav Hájek. Kronikář, spisovatel a kněz. Nejdříve utrakvistický, který potom, zřejmě z existenčních důvodů, konvertoval ke katolictví. Narodil se na konci patnáctého století, přesné datum není známo. Pocházel z drobné české šlechty, z Libočan u Žatce.
Právě ten šlechtický původ zřejmě bude později příčinou mnoha jeho problémů. Byl to kněz, cestovatel, který za svůj krátký život vystřídal snad desítku působišť. Zdědil zřejmě mnoho po svých předcích, kteří nebyli zvyklí ohýbat hřbet před vrchností a uměli se ozvat.
V první polovině šestnáctého století to venkovští faráři neměli jednoduché. Šlechta je pokládala za svoje poddané a podle toho s nimi i zacházela. Kalkulovala s tím, že jejich případné stížnosti nadřízeným nebudou vyslyšeny anebo si přízeň biskupa kupovali sponzorskými dary. Na Václava Hájka to neplatilo.
První konflikt nastal, když se jako děkan na Karlštejně ozval proti týrání služebnictva zdejšího purkrabího a byl pochopitelně přeložen, protože purkrabí na tak významném hradu měl na vlivných místech mnoho přátel. Tetín nebyl zrovna místo, kypící ruchem velkoměsta, ale bylo spjaté s počátky českého státu a možná i jeho genius loci pobídl Hájka k tomu, aby se konečně začal vážně zabývat psaním Kroniky české. Některá data si už posbíral na Karlštejně a zde, v tichu nad řekou Berounkou, se mohl věnovat tomu, po čem toužil.
Sepisování kroniky mu trvalo osm let, a dokonce získal pro spolupráci písaře zemských desek, kteří mu poskytli cenné informace. Bylo to vlastně i štěstí, protože krátce po sepsání kroniky vzaly Zemské desky za své při požáru Pražského hradu v roce 1541. Václav Hájek byl tehdy opravdu šťastný muž. České dějiny vzal z gruntu. Nic mu nedělalo problém. Pokud někde nějaká informace chyběla, tak si ji prostě vymyslel. Data i události. Historici té doby až do sepsání jeho díla jistě vůbec netušili, že Češi vystoupili na horu Říp v roce 644.
Není nutné hledat za jeho způsobem psaní nějaký zlý úmysl. On chtěl jen napsat dokonalou knihu a zkrátka nechtěl, aby tam bylo uvedeno, že něco neví. Měl svým způsobem štěstí v tom, že zcela náhodou zařadil události s kněžnou Libuší, Přemyslem a ostatním knížaty české mytologie do historického období, o kterém ani současná věda mnoho neví. Mezi koncem tzv. Sámovy říše, někdy kolem roku 660, a vznikem Velké Moravy, v roce 833, zeje pěkně dlouhé, historické, informační vakuum.
Hájkova kronika byla jeho současníky obdivována, ale nikoliv honorována, a tak přes poplácávání po zádech z jeho práce moc grošíků nezacinkalo. Hájek zemřel v Praze, 18. 3. 1553. Zemřel v klášteře s přesně vedenou matrikou, takže datum úmrtí známe přesně. Jeho kronika byla podrobena tvrdé kritice už v devatenáctém století, z důvodů její značné nevěrohodnosti. Ovšem i přes tento nedostatek je cennou pomůckou pro archeologii, protože již ve své době jmenuje významná naleziště jako například hradiště Závist.
