Bývalá Královna dětských srdcí Dagmar Patrasová ve svém pádu pod vlivem alkoholu pokračuje dál. A bulvár si ji vychutnává už téměř každý den, stejně tak jako jeho čtenáři.
Kde ale končí hranice lidského soukromí i důstojnosti? A je opravdu potřeba dokumentovat nešťastný osud kdysi velice krásné ženy, které život nakládá měrou víc než vrchovatou?
K veřejné diskusi na toto téma se zapojil i Jiří Sádek, režisér hodně diskutovaného filmu Aneta. „V roce 2013 jsem dostal od jedné nejmenované televize za úkol psát s partou scenáristů sérii skečů na nejrůznější témata. Producenti nám tehdy dali krom jiného za úkol ‚psát bulvární skeče, kde si budem dělat prdel z Bartošový‘. Rezolutně jsem to tehdy odmítl s tim, že veřejností asistovanou sebevraždu nesmíme podporovat. Za rok byla Bartošová pryč a my byli v týmu všichni rádi, že jsme na to ty skeče nenapsali. Tohle je dost možná ta samá situace. Vyserte se na to, kolegové. Fakt. Vyslovte slova podpory, pochopení a jděte od toho,“ napsal ve svém příspěvku na sociální síti.
Jenže dají si ti konkrétní novináři říct a přestanou doslova v přímém přenosu sledovat a komentovat další a další Dádiny průšvihy? A skončí s tím také až teprve v okamžik její smrtí jako v případě Ivety Bartošové?
Můžou namítnout, že jen informují o tom, co se děje. A že se z jejího příběhu může někdo i poučit a pochopit, že alkohol a další toxické látky vás zničí, i když jste slavný, krásný, talentovaný a bohatý.
Pomůže to ale samotné Dádě? A nevyšel už trochu z módy výrok někdejšího dělníka bulváru, protekčního fracka a řeporyjského starosty: „Na Bartošové budeme parazitovat, až ji zabijeme!“?
Zdroj: autorský text
