Od události, o které chci psát, uplynulo téměř dva tisíce let. Co s tím? Koho by to dnes mohlo zajímat? Tu nejmladší generaci, pro kterou končí středověk vynálezem mobilního telefonu? Nemám zde v úmyslu probírat historii pohanských svátků oslavy jara a nového života. Ani svátek Pesah, který připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví.
Nezabývejme se nyní Ježíšem teologickým, nýbrž historickým. Zkusme zjistit, kdy byl ukřižován. Scéna i herci jsou nám známy již dávno, jenom datum tohoto krvavého dramatu nám uniká. Zkusme to jako kriminalisté. Nejdříve fakta. Ježíše dal ukřižovat Pontius Pilatus (nesprávně Pilát Pontský). Ve svém úřadu římského prefekta v provinci Judea působil deset let. Od roku 26 do roku 36 našeho letopočtu.
Ježíš byl ukřižován v pátek, máme tedy za těch deset let k dispozici více jak 520 pátků. Ten počet možností vypadá děsivě. Musíme škrtat a eliminovat. Byl to pátek po prvním jarním úplňku, den před oslavou svátku Pesah. Počet možností se nám rázem ztenčí. Musíme především použít židovský kalendář, který je lunisolární. Jednotlivé měsíce v roce se počítají podle Měsíce na obloze, roky se počítají podle Slunce. Každý nový měsíc začínal objevením prvního srpku měsíce, který se ukázal po proběhlém novu. A zde nastává první problém. Přesné výpočty pro stanovení židovského kalendáře se začaly provádět až ve čtvrtém století. Do té doby se to rozhodně nijak zvlášť exaktně nestanovovalo. Byli vyčleněni dva nebo tři pozorovatelé, kteří měli za úkol někde mimo město, třeba v horách, pozorovat oblohu. Jakmile se ukázal první srpeček Měsíce, vsedli na koně a vyrazili oznámit tuto zprávu na příslušná místa. Byl to tak důležitý úkol, že i v den, kdy bylo Židům zakázáno pracovat, směli tito poslové cestovat a nehřešili tím.
Možnost spatřit první srpek nového Měsíce je ovlivněna mnoha faktory. Pomiňme nyní indispozice pozorovatelů i jejich špatné úmysly. Třeba nechuť pobývat ve tmách někde v kopcích. V jarních měsících je ekliptika strměji na obloze a první srpek lze najít třeba o jeden či dva dny dříve, než na podzim, kdy je tomu opačně. Rozhoduje také, jestli byl v té chvíli Měsíc v perigeu či apogeu. No a samozřejmě hlavně počasí. Zkrátka faktorů je tolik, že nebyl problém dopouštět se chyb, které časem narůstaly. Byly zde i problémy politické. Jednotlivé židovské náboženské frakce vedly trvalé spory o kalendář a dokonce nutili své pozorovatele, aby o svých pozorováních Měsíce lhali.
To, že mohlo být při Ježíšově ukřižování zatmění Slunce, jak popisuje Bible, se nezakládá na pravdě. I školák ví, že zatmění Slunce může nastat pouze, když je Měsíc v novu a ne v úplňku. Pokud byl tedy Ježíš ukřižován v pátek, 14. nisanu (3. dubna), v týdnu po prvním jarním úplňku, připadá v úvahu pouze rok 29 našeho letopočtu. Z čistě astronomického hlediska to je to nejpřesnější možné datum. Odpovídá to i historické vědě, které je známo, že se tak stalo v šestnáctém roce vlády císaře Tiberia. Stoprocentní jistotu nám však nepřináší ani tato úvaha, kterou jste si přečetli. Můžeme ji pouze upřesňovat. Snad pomůže i stále pokračující archeologický průzkum. Třeba bude nalezen protokol o popravě, který zapsal nějaký emočně nezainteresovaný římský úředník. Do té doby máme prostor pro fantazii.
