Každá maminka to zná – malý nezbeda je jak z divokých vajec, chvíli neposedí a pusu chvíli nezavře. Aby toho nebylo málo, povede se mu něco vylít, rozbít, převrhnout. A když už je mamka na pokraji šílenství a přemýšlí, jestli má prcka postrašit meluzínou nebo vzít vařečku, ten se na ni sladce usměje a s nevinným pohledem pronese větu, která ji dočista odzbrojí.
Protože jsem pilnou zapisovatelkou už sedmnáct let, ráda se, pro pobavení čtenářovo, podělím o několik perliček. K tomu přidávám fotografie dětí z doby, kdy jsem sama ještě nebyla na světě, nebo jsem sama byla malou holkou. Zkrátka pojďte si se mnou trochu zavzpomínat…
„Ondro, má to rohy a dělá to mééé co to je?“
„… asi mečka.“
„Ty tam dáváš banánus?“ zeptal se mě, když seděl ve vaně obalený pěnou. Nechápala jsem na co se mě ptá.
„Banánus? Co to je?“
„To je pilátek nebo čilatek, víš?“
„Mami, dostal jsem čtyřku a trojku,“ hlásil mi, když přišel ze školy.
„Z čeho, prosím tě?“
„Tu trojku nevim a ta čtyřka byla z minulýho tejdne…“
Za estrádu, kterou jednou předvedl ve vzteku, dostal jednoduché zadání: „Tady si sedni a napiš mi na kus papíru, co se ti honí hlavou. Něco tě naštvalo a vylejváš si vztek na ostatních. Napiš si to, třeba si pak něco uvědomíš.“ A tak sedl a napsal: Maminka má hezké prsa…
Sedm a půl letý Ondra vyprávěl dva a půl letému bratranci pohádku o tatínkovi: „Byl jednou jeden tatínek a jedna maminka. Tatínek byl pán a maminka byla vzrušená…“
Jako druháček přinesl první hranatou známku. Když na mě vykoukla v žákovské čtyřka z češtiny, uhodila jsem na něj, co to má znamenat. Podíval se na mě a s vážnou tváří pravil: „A nemyslíš, že je to taky trošku tvoje, mami? Přehlídla jsi, že máme domácí úkol.“
Vytáhla jsem noty Na krásném modrém Dunaji a užívala si pár minut jen pro sebe a klavír, zatímco byl synek ve vaně. A z koupelny se ozvalo: „Víš, že to má bejt rychlejš, mami? Ty to moc neumíš viď?“
„Proč jsi šel z družiny na autobus pomalu o půl hodiny dřív?“
„Mami, protože máme novou učitelku a vona je úplně blbá. Zpívá falešně a ještě k tomu píská na píšťalku.“
A jedna navíc, která se povedla nikoli mému synovi, ale mému synovci, když mu byly asi čtyři roky: „Teto, vím, jakej je rozdíl mezi klukem a holkou. Kluci mají pindíka a holky náušnice…“
Taky máte schované hlášky vašich dětí? Podělte se s námi…
