Přesněji řečeno do Tichého oceánu, do oblasti Mikronésie. Zajímat nás budou Karoliny, ostrovy pod svrchovaností USA. Nyní maličký úkrok stranou, ale je nutný. V roce 1899 odkoupilo tyto ostrovy Německé císařství, a patřilo mu až do druhé světové války. Je tedy nabíledni, že se ostrovy staly cílem nejen obchodníků ale i německých vědců. V roce 1913 zveřejnil známý vědec a astronom Arnošt Dittrich velmi zajímavý článek. Jeho kolega Jandík objevil v třeboňském archivu německy psanou, cestopisnou knihu, s tímto velmi zajímavým názvem.
Objevte cestu do Jižního moře a Beringského průlivu a prozkoumejte severovýchodní průchod. Napsáno v roce 1815 hrabětem Rumanzoffem, na lodi Rurick, pod velením poručíka rusko-císařského námořnictva Otto von Kotzebue. Weimar 1821. V cestopisu čteme:
Nejdříve se seznámíme s domorodcem, jenž dal Rusům celou řadu pro nás důležitých zpráv. Jmenoval se Kadu, narodil se na ostrově Ulle, jenž náleží ke Karolinám. S dalšími třemi rybáři se vydal chytat ryby, na vzdálenější pobřeží. Uchopila je však prudká bouřka, zahnala je do neznámých vod, a nyní bloudili osm měsíců po Tichém oceáně. Věděli, jak dlouho pluli, poněvadž při každém novu udělali uzel do zvlášť k tomu určené šňůry. Živoříce takto byli zahnáni o 1500 anglických mil na východ. Úplně vyčerpané, umírající, vyvrhlo je moře na obydlené ostrovy korálové. Tam je loď Rurick nalezla. Na Karolinách se obecně věří v magickou moc obřadů. Prapodivné čáry ukázal Kaduovi jeden z těchto ostrovanů, jménem Eonopei. Udělal z těsta rostliny taro okrouhlý, plochý koláč. Byla noc, svítil úplněk. Říkaje zaklínání, počal z koláče ujídati. Jen ukousl kousek koláče, už ten kousek scházel na okraji kotouče měsíčního. Čím více z koláče ujídal, tím víc ubývalo i na měsíci, až z obou zbyl srp. Když tak nějaký čas magicky z měsíce ujídal, změnil obřad i zaklínání. Zbylé měkké těsto hnětl a tahal víc a víc, aby zase dostal kulatý koláč. Současně se srp měsíční rozšiřoval, až zase plný kotouč stál na nebi.
Tolik text z cestopisu. Důstojník na lodi Rurick si jistě nevymýšlel a vypravěč příběhu také ne. Odkud věděl tento domorodec, s kamenným sekeromlatem, že nastane zatmění Měsíce? Bloudící rybáři počítali dny na lodi pomocí uzlíků a Měsíce. Metoda měření času byla u zasvěcených a šamanů zřejmě dokonale propracovaná. Máme tedy další záhadu k prozkoumání.
