Jedním z neznámějších z rodu Becherů se stal David Becher, lékař, který jako první určil základní chemické složky karlovarských pramenů a jenž se zasloužil o vznik karlovarských pavilonů a kolonád. Jeho jméno bývá spojováno se základy balneologie u nás.
Josef Vitus Becher (17. září 1769 – 27. července 1840), obchodník s koloniálním zbožím se zájmem o chemii, synovec doktora Davida Bechera, pak bývá považován za otce nám dobře známé Becherovky. Právě on experimentoval s různými léčivy, v roce 1794 si pronajal vinopalnu a začal vyrábět likéry. Zpočátku se jednalo pouze o produkty pro rodinnou lékárnu v domě U tří skřivanů.
Josef Becher shodou náhody, píle a experimentování přišel na směs bylin, jež si doslova dobyla svět. Původně však byla tato směs zamýšlena jako lék na žaludeční potíže. Značka Becherovka dnes náleží mezi české národní klenoty. Jedná se o destilát z vybraných druhů bylinek, jehož složení bylo přísně tajné. S původním jménem „Anglická hořká“ byla tato směs bylin a koření po řadu let přezdívána jako třináctý léčebný pramen Karlových Varů.
Původní, první lahvičky „Becherovky“, ještě pod prvotním názvem Anglická hořká, se do prodeje dostaly opět díky rodinné lékárně, a to v květnu roku 1807 právě jako žaludeční kapky. Počátkem 30. let 19. století začaly být lahvičky rovněž i exportovány do ciziny.
Josefův syn, Jan (Johann) Nepomuk Becher velice dobře odhadl potenciál Becherovky. Zvětšil továrnu, kterou vybavil moderním zařízením, a požádal svého švagra Karla Laubeho, aby pro originální likér navrhl rovněž i stejně originální lahev. Tak vznikly zvláštní, charakteristické a dnes již typické ploché lahve s vlastními vinětami. Modrožlutá etiketa, jak ji známe dnes, pochází již z poloviny 19. století a od roku 1907 se lahve začaly odlévat z typického zeleného skla.
Johannův nejstarší syn Gustav pojmenoval firmu po svém otci „Johann Becher“ a nechal u obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku. Za pozornost například určitě stojí skutečnost, že padesát litrů Becherovky měsíčně prý putovalo k císařskému dvoru Františka Josefa I., během první světové války se tento likér údajně vozil vojákům na frontu a dopravní firma Lloyd začala Becherovku prodávat na palubách svých lodí jako léčebný prostředek pro zmírnění potíží zažívacího traktu, proti pálení žáhy, jako prevenci nevolností, žaludečních křečí a mořské nemoci vůbec.
