Jak se mu to podařilo? Hlavně díky kapitálu, kterým jeho rodina disponovala a možná i kvůli jeho přísné a uzavřené povaze. To však nebylo všechno.
- Narodil se 18. listopadu 1839 v druhém manželství zámožného plzeňského lékaře Františka Škody (1801 – 1888), který byl roku 1867 dědičně uveden do rytířského stavu. Matka Johanna Říhová pocházela z bohaté rodina a do rodiny přinesla věno 100 000 zlatých. F. Škoda potom během života dokázal získat jmění v řádu milionů zlatých, které investoval především do pozemkové držby.
- Jeho syn Emil vystudoval gymnázium v Chebu, pak následovaly čtyři semestry na Hornické vysoké škole v Praze a studium zakončil v Karlsruhe na tamní strojnické škole. Po skončení studia získával zkušenosti ve Francii, Prusku, Anglii a USA.
- Svoji kariéru začal v roce 1865 ve Waldsteinově strojírně v Plzni jako vrchní inženýr s platem 1500 zlatých ročně. Továrna byla v provozu od roku 1825 a vyráběla parní stroje a různá zařízení. Jestliže měla obstát v konkurenci, bylo ji třeba modernizovat, což vyžadovalo velké náklady, do kterých majitel neměl chuť, a tak ji roku 1869 Škodovi prodal za 167 642 zlatých.
- Škoda do závodu ihned investoval, jednak díky svatbě s bohatou Hermínou Hakenhammovou, jednak podpoře strýce Emila. Začínal se 33 dělníky a časem vybudoval podnik, kde zaměstnával 4000 dělníků a 200 úředníků. V roce 1884 Škoda založil na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která byla schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Tyto ocelové odlitky a později výkovky pro velké osobní a válečné lodě se staly vedle výroby kompletních cukrovarů významnými exportními obory Škodovy továrny. V roce 1896 byla postavena nová zbrojní hala a továrna se stala jedním z největších evropských výrobců zbraní.
- Od svých zaměstnanců si Škoda udržoval odstup, měl spíše uzavřenou povahu, ale v případě rozčilení býval prchlivý. Když zjistil, že jeden zaměstnanec a oblíbenec zneužil jeho důvěry, okamžitě ho osobně vyhnal z továrny s holí v ruce. Zrovna tak, když šéf střelnice pochybil při zaměřování kanónu, na místě mu velmi nepěknými slovy vynadal a šermoval mu přitom holí před obličejem. Rodině se moc nevěnoval, jeho úsměv i ti nejbližší vídali zřídkakdy, ani toho doma mnoho nenamluvil. Dopřával si jedinou vášeň, a to byl lov.
- Výši mzdy svých zaměstnanců určoval sám. Dobrý řemeslník si u něj v polovině 60. let 19. století vydělal až 1 zlatku a 70 krejcarů denně, což byly v té době slušné peníze. Ti nejlepší dělníci si mohli dokonce dovolit i služku. Pro zaměstnance nechal postavit tovární byty a staří zaměstnanci měli vyměřeno nižší nájemné.
- Na své zaměstnance byl přísný. Zavedl celou stupnici peněžitých trestů za různé prohřešky, např. za opilství, protivenství nebo nezhasnutí světla. Pokuty se pohybovaly ve výši od poloviny denního výdělku až po jeho pětinásobek. V případě nejzávažnějších přestupků, tj. v kvůli krádeži, neschopnosti anebo nedbalému plnění povinností, mohl provinilého zaměstnance propustit na hodinu bez výpovědi.
- Měl pocit, že on sám nejlíp ví, co je pro jeho zaměstnance nejlepší. Sociální demokraté a dělnické spolky usilující o zlepšení postavení dělnictva ho rozčilovali a vystupoval proti zákonům, které o to usilovaly např. zavedením povinného nemocenského a úrazového pojištění a hlavně přechodem na desetihodinovou pracovní dobu. Důsledně byl rovněž proti slavení Prvního máje. V roce 1893 však nechal zřídit Penzijní spolek pro své zaměstnance.
- Emil Ritter von Škoda zemřel ve svých jednašedesáti letech 8. srpna 1900 ve vlaku nedaleko Seltzhalle v dnešním Rakousku. Většinu života také prožil v době bouřlivého rozvoje svého, tedy strojírenského oboru. Kdyby se narodil v jiné době, zřejmě by se mu takový průmyslový gigant vybudovat nepodařilo. Pro jeho podnikání v kovoprůmyslu nakonec neměl ostatně pochopení ani jeho jinak velmi podnikavý a obchodně zdatný otec.
- V té souvislosti je zajímavou shodou okolností, že jeho otec František (1801 – 1888) zemřel rovněž na jedné ze svých cest a jeho jediný syn Karel (1878 – 1929) na následky autohavárie.
- I Karel Škoda vystudoval techniku a pokračoval v rodinném podnikání. Po otci však nezdědil celý podnik, ale jen část podnikových akcií, protože roku 1899 byly někdejší Škodovy závody transformovány do podoby akciové společnosti. Do funkce generálního ředitele ho proto musela jmenovat správní rada a ta tak učinila až v roce 1909, i když o to K. Škoda usiloval již dlouho předtím. V této funkci setrval do roku 1916, ale zůstal nadále členem správní rady a odstěhoval se do Vídně. Po vzniku samostatného Československa své akcie v roce 1919 prodal Živnobance a Škodovka se dále ubírala svou cestou již bez rodiny Škodů.
- Nebyla v té době v nejlepší kondici, protože po válce ztratila četná odbytiště, ale od krachu ji uchránil vstup francouzského kapitálu a rozšíření výroby o dopravní techniku, především lokomotivy a celky pro lodě. V roce 1925 zakoupila v Mladé Boleslavi automobilku Laurin & Klement a roku 1929 v Praze leteckou továrnu Avia. Do firemního portfolia přibyly doly rudné i hnědouhelné a elektrárny, začalo se se stavbou částečně podzemních zbrojních továren v Dubnici nad Váhom na Slovensku. Tehdy zaměstnávala kolem 35 000 zaměstnanců.
- Za války Škodovka pracovala pro Třetí říši, koncem války ji z více než 70 % bombardováním zničily spojenecké nálety. Po válce byl tento podnik, stejně jako mnoho jiných, zestátněn, a po roce 1989 zprivatizován. Nejistá doba i bouřlivá expanze přivedly Škodovku ke krachu, před nímž se roku 2000, sto let po úmrtí svého zakladatele, zachránila restrukturalizací a několika změnami majitelů. Nyní ji vlastní pět kyperských společností.
