Jak se rodí filmová čarodějnice
První verzi filmového scénáře napsala Hermína Franková. Václav Vorlíček s Milošem Macourkem však provedli výrazné úpravy – například do příběhu zasadili pohádkový svět.
O roli Saxany se ucházelo velké množství dívek a žen, mezi jinými i Milena Steinmasslová nebo Věra Špinarová, ale režiséru Vorlíčkovi se typově nejvíce líbila Petra Černocká.
Petra Černocká se neodvážila vyskočit z okna ve druhém patře školy, a tak režisér musel rychle najít dublerku. Usmálo se na něj štěstí v podobě školačky, kterou oslovil přímo na ulici. Dívce napsal omluvenku do školy a ta následně skočila a scénu natočila.
Kouzla a triky
Ve filmu se používala řada pro dnešní dobu už neobvyklých triků, neboť v roce 1971 nepřipadaly v úvahu žádné počítačové technologie. K realizaci musela posloužit vynalézavost a manuální zručnost trikových tvůrců. Však za svou práci sklidili úspěch i za hranicemi. Filmový architekt Oldřich Bosák získal v roce 1973 na mezinárodním katalánském filmovém festivalu Sitges právě cenu za zvláštní efekty.
Scéna, kdy Saxana kouzlem prodlužuje svou ruku, se natočila s využitím jednoduchého triku: na zemi ležel dle slov režiséra vždy jakýsi baleťák, který se pečlivě schoval tak, aby nebyl v záběru vidět a svou paži jen ladným pohybem natahoval před sebe po zemi. Petra Černocká měla za úkol v záběru vykonávat pouze takový pohyb, aby to vypadalo, že ruka na zemi opravdu patří k jejímu tělu.
Odlet dvojice Černocká-Hrušínský z bytu na koštěti filmaři realizovali tak, že na řádně vyztuženou násadu koštěte připevnili sedátka, na jejichž koncích ukotvili ocelová lanka. Za ně pak čarodějnický stroj s oběma herci zvedl jeřáb.
Masku Napoleona měl Jan Hrušínský na hlavě přilepenou a prý mu daly nejvíce zabrat potíže s dýcháním a „závan“ barev.
Scéna, kdy hlava Honzy Bláhy (Jan Hrušínský) stojí na nemocničním nočním stolku a mluví, se točila pomocí prostého, ale efektního a v té době často používaného triku. Herec se doslova vtěsnal do nočního stolku, kde pod kovovou konstrukcí strávil celé jedno natáčecí odpoledne. O zbytek už se postarala speciálně rozestavěná soustava zrcadel, jež divákovi dotváří dokonalou iluzi hlavy bez těla. Aby výsledný obraz vypadal věrohodně, musel být herec nasvícen desítkami silných lamp a různých dalších světel, které navíc během záběru musely neustále po milimetrech měnit svou pozici.
Kde všude se natáčelo
Jako hlavní natáčecí místo si filmaři vybrali východočeské město Pardubice, ale jak už tomu u filmu bývá, některé scény realizovali i v jiných koutech země; například v okolí Berouna nebo přímo v Praze. Vyjma barrandovských ateliérů si v pohádkové komedii zahrály Horní Jirčany, ve kterých se nacházela filmová restaurace, v níž se chtěla trojice „stěhováků“ najíst. Dnes byste však tuto budovu těžko hledali, protože již nestojí.
Filmové Pardubice
I když se hodně natáčelo v Pardubicích, filmaři si fotogenické město upravovali dle svých potřeb. Kupříkladu nemocnici si zahrály kasárny s několika drobnými dekoracemi. Rovněž kašnu, ze které Saxana vylézá, byste dnes ani nikdy jindy na Pernštýnském náměstí nenašli. Dekorace byla vyrobena na Barrandově, umístěna na zmíněném náměstí a po natáčení odstraněna. Ovšem filmová škola byla školou skutečnou. Stále stojí, jmenuje se ZŠ Staňkova podle ulice, ve které se nachází, a i když je už několik let oblečena do nového „fasádního kabátu“, je stále k poznání.
