I když to nevypadá, na snímku zachycená Phan Thị Kim Phuc OOnt, narozená 9. dubna 1963 a neformálně nazývaná „Napalm Girl“, celou tu hrůzu přežila a dnes je kanadskou občankou. Onoho 8. června 1972, kdy byla fotografie pořízena, se Kim Phuc ve vesnici Trang Bang asi 40 km jihozápadně od Saigonu zprvu se svou rodinou a s jihovietnamskými vojáky ukryla v místním chrámu s vírou v to, že na chrám jako na posvátné místo nikdo nezaútočí.
Když to po nějaké době vypadalo, že je všude klid, všichni vyšli ven. V ten okamžik se, bohužel, objevily na obzoru jihovietnamské letouny a shodily na vesnici bomby s napalmem v domnění, že útočí na nepřátelské, tj. severovietnamské vojáky. Při bombardování přišli o život dva bratranci Kim Phuc a další dva vesničané. Kim Phuc byla zle popálena a strhala si proto ze sebe oblečení. Běžela pak po silnici nahá s ostatními dětmi, vesničany a jihovietnamskými vojáky. V rozhovoru o mnoho let později si vzpomněla, že křičela „příliš horké, příliš horké“. A v tom okamžiku ji zachytil reportér Nick Ut a kameraman televize ITN.
Dívka doběhla k reportérům a vojákům. Stačila se jenom napít, a když jí reportérka jako první pomoc polila popálené tělo vodou, omdlela. Reportér tiskové agentury AP Nick Ut potom odvezl Kim a ostatní zraněné děti do nemocnice „Barsky Hospital“ v Saigonu. Po vyšetření tam lékaři konstatovali, že Kiminy popáleniny jsou tak závažné, že dívka má jen malou naději na přežití. Přesto se ji podařilo zachránit. V nemocnici Kim celkem strávila 14 měsíců, během nichž podstoupila 17 operací, nicméně pak byla schopna vrátit se domů. Ut ji pravidelně navštěvoval do té doby, než byl evakuován během pádu Saigonu.
Kim chtěla později zřejmě v důsledku tohoto zážitku studovat na univerzitě lékařství, ale komunistický režim s ní měla jiné plány, využil ji především ve své propagandě a dokonce jihovietnamské piloty zaměnila za americké. Kim nicméně v roce 1986 povolení ke studiu dostala s tím, že bude studovat na Kubě. Tam se seznámila s vietnamským studentem Bui Huy Toanem a později se za něj provdala. A podařilo se jí získat i podporu Pham Van Donga, tehdejšího vietnamského premiér, který se stal jejím přítelem. V roce 1992 měli Phuc a Toan svatbu a líbánky prožili v Moskvě. Pak se letadlem vraceli na Kubu, ale při mezipřistání a doplnění paliva v Gander, v kanadské provincii Newfoundland, opustili letadlo a požádali o politický azyl v Kanadě, který jim byl udělen. Nyní žijí blízko Toronta, kde se jim narodily dvě děti.
V roce 1996 se Kim setkala s chirurgy, kteří jí zachránili život. Stále ji trápí bolesti v levém rameni a má jizvy po popáleninách na zádech a levé paži. V roce 2011, v nemocnici v Miami, podstoupila bezplatné ošetření těchto jizev laserem. V roce 1997 založila ve Spojených státech první „Kim Phuc Foundation“, jejímž účelem je poskytovat lékařskou a psychologickou pomoc dětským obětem války.
Autor fotografie, vietnamský fotograf Nick Ut (nar. 1951), získal za tuto fotografii, resp. za její výřez, kde nejsou vidět reportéři na její straně, 1. místo v soutěži World Press Photo v roce 1972 a o rok později Pulitzerovu cenu. Nick Ut se později stal občanem USA, kde pokračoval ve své fotografické kariéře. Žije v Los Angeles a má dvě děti.
