František Nedvěd: Musím čekat a doufat, že se všechno srovná

29.3.2021
Jitka Kačánová

Co teď právě děláte a jak se máte?

Teď právě piju kávu s rodinou a odpočívám.

Jak jste na tom se zdravím?

Pokračoval jsem dál s ozařováním, protože se to úplně nepovedlo až do konce, takže jsem 18. února nastoupil do Nemocnice Na Pleši na dokončení celého procesu.

Na svém webu slibujete, že byste mohl už v dubnu začít vystupovat. Myslíte, že je to teď reálné?

Já už si netroufám nic říct. Já jen doufám, že až skončím s léčením, tak začneme zase hrát. A doufám, že i já budu moci zpívat. Ale to mi nikdo zatím nezaručí. Takže musím jenom doufat a trpělivě čekat.

Jiří Vodička: Rodí se u nás poměrně velké množství výrazných talentů

Jak se cítíte fyzicky?

Mně by ta léčba chemoterapií ani tolik nevadila, kdybych neměl takové závažné vedlejší problémy. Takže musím počkat, až to bude úplně pryč, a pak vám řeknu. Kdy to ale bude, to zatím opravdu nevím.

Vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu i věku jste v covidem ohrožené skupině. Bojíte se? 

Moc se ho nebojím. Dodržuji to, co se má, čili roušky, hygiena a pokud možno také rozestupy. S nikým se moc nestýkám, chodím jenom nakupovat, jinam nechodím. A tam se to dá docela dobře zvládnout.

Co říkáte vládním opatřením proti šíření covidu?

Na mě to působí tak, že vláda vůbec neví, co s tím má dělat. Podle mého je úplně jednoduché zjistit, kdo je nejvíce ohrožený a tam se soustředit, ale jim je to prostě úplně jedno. Babiš slíbil, že budou léky, že bude očkování, že si zajištění toho všeho vezme sám na sebe. A vidíte, jak to dopadlo. A pan Blatný, to je prostě možná výborný doktor, ale politik to rozhodně není. A všechno, co prošlo těmito dvojíma rukama, a to nemluvím o Havlíčkovi, který neví, co by si vzal ještě na sebe víc, tak podle mě se jim to prostě nepovedlo. A pořád opakují, že opozice nejedná. Opozice říká, že jedná, tak já opravdu nevím, kde je ta zásadní chyba. Jisté je, že jsme měli dobře našlápnuto. V té době se měly uzavřít hranice a ohrožené regiony, které hlásily, že tam je situace špatná, ale nikdo s tím nic nedělal. Pan Blatný letěl do Sokolova nebo do Chebu vrtulníkem, podíval se, řekl: „My vám někoho pošleme,“ a to byla celá návštěva. Proč tam tedy jezdil? Měl zajistit lékaře, kteří by to tam dali alespoň částečně do pořádku. Já teď jenom doufám, že se něco z toho napraví. A že to povede ke zdárnému konci, protože jinak jsme odsouzení k chudobě a strádání. Mně to prostě strašně vadí.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Jsem jak dítě, které vpustíte do lunaparku. Chci zkusit všechno a nikdy nemám dost

Vy byste ale stejně teď nemohl kvůli zdravotním problémům vystupovat?

To ano. Já trpělivě čekám, až to všechno dobře dopadne a zase bude dobře. Já tomu opravdu věřím.

Trošku se vrátím k vaší minulosti. Vrchol vaší kariéry byl asi někdy v 90. letech, kdy jste s bratrem Janem vyprodali velký stadion na Strahově. Jak si vysvětlujete, že v té době byl folk, a konkrétně vy dva, tak populární?

To opravdu nevím. To se musíte zeptat těch, kteří tam tenkrát byli. Podle mě to bylo takové dobré období. Lidi prostě potřebují pohlazení a pohlazení od písničky je podle mě to nejlepší. Kromě rodinného pohlazení. Myslím, že to prostě takhle vyšlo, že byla dobrá konstelace. Dobrý čas, dobří lidé. Bylo to prostě něco úžasného.

Čím si vysvětlujete pozdější pokles vaší popularity?

Myslím, že bratr už chtěl trochu klid. Hudbě a koncertování se věnoval celý život, od rána do večera. Byl buď ve studiu, nebo hrál. I já už také cítím vyčerpání. Už nejsme nejmladší.

Zlé jazyky tvrdí, že na to mohl mít vliv i kontroverzní vztah vašeho bratra s tehdy nezletilou dívkou, dnes jeho ženou. 

Rozhodně k tomu nedošlo kvůli nějakému vztahu. 

Lou Fanánek Hagen: Chci, aby se to brzy zlomilo a my mohli zase hrát!

Vy jste starší nebo mladší?

Jsem o rok mladší.

Jak spolu vycházíte?

Normálně spolu komunikujeme. Mluvili jsme dokonce i o tom, že bychom spolu zase vystoupili, ale to zůstalo na mrtvém bodě. 

Takže nevylučujete, že spolu ještě někdy vystoupíte? 

Na to vám nemůžu odpovědět. Možná.

Jaká hudba se vám líbí?

Dobrá. Je to jedno, jestli je to klasika nebo jazz nebo folk, lidová písnička nebo country muzika. Když je ta muzika dobrá, tak je úplně jedno, jaký to je žánr.

Máte nějaké svoje oblíbence?

Je jich několik, ale říkat zástupce jednotlivých žánrů, to se nedá. Třeba houslista André Rieu, ten se mi hodně líbí. Pouštím si písničky české i zahraniční. Je mi to jedno, ale musí ta muzika být k něčemu.

Václav Neckář: Nic pozitivního na „koronavirové době“ neshledávám

A co rád čtete?

Na čtení nemám moc času. Ale někdy mi nějaká kniha padne do ruky, teď tu mám Wericha nebo Horníčka. Nedávno třeba i dobrodružnou knihu Orinoko. Mám raději volnější věci, které se snadno čtou a které jsou zábavné, žádnou těžkou literaturu. A luštím křížovky a kvízy, abych si trošku pestřil mozeček. 

Jezdíval jste na vandry?

Nikdy, já jsem jezdíval na chaty. Táboráky jsem měl rád, ale pod širákem jsem nepřespával. Že bych jel na čtyři dny někam do přírody, to jsem nikdy nepotřeboval, protože jsem měl vždycky chatu, měl jsem kam jezdit. Jestli je tohle tramp, tak to jsem na tramp jezdil. Ale do chaty, kterou mám u Hluboké nad Vltavou. A jezdím tam pořád, mám rád jižní Čechy.

Co byste si teď nejvíc přál?

Teď si nejvíc přeji, aby se mi vrátil hlas a abych mohl zase začít hrát na kytaru. Musím doufat a čekat, až se to všechno srovná.

František Nedvěd

Narodil se 19. září 1947 v Praze.

Má bratra Jana a sestra Ludmilu, která je o tři roky starší než on.

Je ženatý, má dva syny, čtyři vnoučata a radost ze života.

Absolvoval Střední odborné učiliště spojů a 20 let opravoval telefony.

Většinu hudební dráhy prožil se svým bratrem Janem, nejprve ve Spirituál kvintetu a později zejména v slavné skupině Brontosaurus. Z jejich autorské dílny pocházejí hity jako Stánky, Valčíček, Franky Dlouhán nebo Růže z papíru. 

Vrchol popularity zažili v 90. letech, kdy patřili mezi nejslavnější české umělce. V roce 1996 na koncert na Strahovském stadionu u příležitosti  oslavy 50. narozenin Jana Nedvěda přišlo přes 60 tisíc diváků. Víc lidí než na „Nedvědy“ přišlo do té doby na Strahov pouze na Rolling Stones a Pink Floyd. 

Od roku 2013 František hraje samostatně nebo s kapelou Tiebreak či se synem Vojtěchem. Hudební dráze se rovněž věnuje i druhý syn František Nedvěd mladší, který kromě vlastní tvorby do svého repertoáru zařazuje i tvorbu svého otce a strýce. „Protože jsem Nedvěd a Nedvědem vždycky zůstanu,“ říká o sobě junior.



Nepřehlédněte