Ondřej Gregor Brzobohatý: Jsem jak dítě, které vpustíte do lunaparku. Chci zkusit všechno a nikdy nemám dost

V průběhu pandemie se snaží pracovat na tom, aby se z téhle tísňové situace nezbláznil. Kromě vlastní tvorby založil například i sbírku na pomoc zdravotním sestřičkám. Hraní pro živé publikum mu chybí jako sůl, důležité je ale podle něj neztrácet chuť a vůli žít. O své ženě, miss World Taťáně Kuchařové, dnes Brzobohaté, říká, že je skvělá ženská, a o svém otci, charismatickém herci Radkovi Brzobohatém, že byl jedinečný. A všem přeje, aby strach a zlo ztráceli moc a odvaha, dobro a láska převzali nadvládu nad celým světem.

FOTO: Ondřej Gregor Brzobohatý

Ondřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor BrzobohatýOndřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor BrzobohatýOndřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor BrzobohatýOndřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor BrzobohatýOndřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor Brzobohatý
Další fotky
Ondřej Gregor Brzobohatý - Ondřej Gregor Brzobohatý

Co teď děláte? Na čem pracujete?

Intenzivně pracuji na tom, abych se z téhle tísnivé situaci už dočista nezbláznil, takže se věnuji výhradně činnostem, které pomáhají přispívat k tvorbě dopaminu v mém těle. Píšu knížku o hudbě, scénář k televiznímu seriálu, hudbu k večerníčku, vymyslel jsem stolní hru. Zkrátka věnuji se čemukoliv, co mi dělá radost a k čemu nepotřebuji diváky a jejich potlesk.

 

Chybí vám hraní před živým publikem?

Jako sůl. Nejsem tedy díkybohu na živém hraní finančně závislý, ale miluji ho a ano, chybí mi. Chybí mi má kapela, mí přátelé, technici i zvukaři. Ten šramot při zvukovkách, nervozita před vystoupením i euforie po něm. Jak běžné se to člověku zdá, když to má a je na to zvyklý. A jak vzácné se to stane, když to najednou není a netuší, kdy zas bude.

 

Myslíte, že třeba v létě už budete moci hrát?

To, co já si myslím, je úplně jedno. Můžu si myslet co chci a realita to změní. V této době se lépe než kdy předtím, učím, netrápit se budoucností. Těšit se na ní, to ano. Ale nelámat si s ní hlavu. To děsně vyčerpává. Můžu ještě doufat, ale doufání taky dost unavuje. Tvořím, píšu a snažím se proplouvat všemi omezeními, které se v té naší Potěmkinově vesnici objeví a pak to zase zmizí, nebo se změní a tak podobně.

Oslavenec Dalibor Janda se zotavuje po nemoci, připravuje nové album a těší se na koncerty

Jsou omezení adekvátní?

Já nevím. Nejsem epidemiolog. Možná nejsou, nebo jsou až příliš drakonická. Netuším. Jelikož mi doposud nebyl nikdo schopen vysvětlit, co se vlastně děje a proč se to děje. Tím mám na mysli srozumitelnou komunikaci a dialog mezi vládou a lidmi. Vláda zatím jen zakazuje a lidé se přizpůsobují. Ale já měl vždy pocit, že v demokraticky smýšlející společnosti, je vše otázkou dialogu. Tohle není válka a my nemobilizujeme a nevrháme se bezhlavě s hrdostí v srdci bránit naši zem. Tohle je prostě pandemie, ve které si bráníme naše zdraví. Tak, jako to děláme celoročně před řadou jiných onemocnění. Ano, tohle je nestandardní, ale já mám pocit, jakoby Česko bylo jedinou zemí, která doteď řeší onu nestandardnost, místo toho, aby řešilo východiska z ní.

 

Co byste dělal na místě vlády vy?

Proč já? Já na jejich místě nejsem a nikdy dobrovolně nebudu. Já nemusím jít příkladem, stačí se podívat na Německo, které se snaží řešit vše daleko racionálněji a systematičtěji, než právě naše vláda. My máme skandály s Prymulou, Babišovu malou domů s testy a desinfekcí, neustálé překřikování opozice kdo za co může, Zemanův melouch s Čínou a Ruskem ohledně vakcíny, polní nemocnice placené z našich peněz, které zejí prázdnotou a těžkým tunelem. Vždyť je to všechno k smíchu.

 

Co nám zatím korona-krize dala?

Posměch okolních států. Ale na to jsme si asi za tu dobu už tak nějak zvykli. Ale aby nikdo z vašich čtenářů nemohl říct, že to všechno vidím jen kritickým okem. Dala nám znovu to, co my Češi umíme. I přes nepřízeň osudu, špatné vládnutí a rozdílnost názorů, dokážeme se semknout a držet při sobě. Projevit obrovskou míru solidarity a pomoci. Prokázalo se to na mnohých akcích, které vznikly. Jednu z nich jsem sám inicioval, když jsme společně s ČAS (Česká asociace sester) a pojišťovnou Generali, založili sbírku pomáháme sestřičkám. Podařilo se vybrat okolo pěti milionu korun a tyto peníze už jen čekají, aby mohly splnit svůj účel a přetavit se do benefitů všem zdravotníkům, které covid přímo ohrozil.

 

A co nám vzala?

Vzala nám spousty kamarádů, blízkých. Já sám dokážu v mém okolí napočítat několik tragických ztrát. Je to smutné, ale je to součástí téhle planety, na které jsme dostali ten úžasný dar žít. Žít i umírat. Proto je nutné trávit s těmi nejbližšími maximum možného času, jelikož ten, jak se silněji ukazuje, je ze všech nejvzácnější. Samo sebou alespoň v těch mezích, ve kterých nám to covid umožňuje. Důležité je neztrácet chuť a vůli žít. Život za to stojí a vždy stát bude.

Lou Fanánek Hagen: Chci, aby se to brzy zlomilo a my mohli zase hrát!

Jak se žije s Miss World?

Standardně. Každé ráno se musím modlit k jejímu oltáři, být otrokem a plnit i ta nejvíc ponižující přání. Ne, dělám si legraci. To, že je Taťána miss světa, je vlastně už jen takový bonus k tomu všemu, čím pro mě je a jak ji vnímám. Je to skvělá ženská, tím bych tu odpověď uzavřel.

 

Žárlíte na ní někdy?

Žárlivost podle mě ponižuje toho, kdo žárlí a uráží toho, na něhož je žárleno. Neumím žárlit. Je to naprosto zbytečná a sobecká blbost, která jen víc komplikuje už tak komplikované vztahy. Kdo žárlí je vůl. Hotovo.

 

Vyhlášený krasavec býval i váš táta. Vnímal jste ho tak?

Tím chcete říct, že já jsem vyhlášený krasavec? A kdy se to prosím vás vyhlašovalo? Ne, zdaleka se v tomhle tátovi nemůžu rovnat. On byl prototypem filmového krasavce. Dbal na svou postavu, cvičil a tak. Já na to po většinu roku dost kašlu a moje váha je nestálá asi jako indonéská rupie. Někdy se vyhecuju, vydržím to delší dobu a to se pak i v mé tváři jemně vykreslují jeho rysy, ale jinak mám apetit po své slovenské straně. Navíc jsem daleko větší požitkář, než byl on. Dokázal si mnoho věcí odepřít a mít silnou a tvrdou disciplínu, to já neumím. Jsem jak dítě, které vpustíte do lunaparku. Chci zkusit všechno a nikdy nemám dost.

 

Jaký byl otec?

Na tuhle odpověď bychom potřebovali dalších nejméně dvě stě stran. Jedním slovem můžu říct jen, jedinečný.

 

Jaký máte vztah k jeho bývalé manželce Jiřině Bohdalové?

Máme velice hezký vztah. Já si paní Bohdalové velice vážím pro její osobitost a to jak po profesní, tak i lidské rovině.

 

Kde byste chtěl žít, kdyby to šlo?

Ačkoliv jsem vůči naší politice věčným kverulantem a někdy mi takovéto “čecháčství” leze krkem, nechtěl bych žít v jiné zemi, než je právě Česko. Ta zem je nádherná a nejde ji nemilovat. Můžete se s ní na čas rozloučit, ale jen s těžkým srdcem navždy opustit. I ten český cynismus mám rád a smysl pro humor máme takový, že bychom ho mohli balit a vyvážet export do celého světa. Je spoustu zemí, kam se rád vracím a kam bych se ještě chtěl jet podívat, ale jediné doma je tady.

Frontman Olympicu Petr Janda: Vskutku originálních kapel je u nás málo

Máte nějaký nesplněný profesní sen?

Mám jich plnou nůši. Miluju snít a přát si. Společně s tím si ale uvědomuji, že je nezbytně nutné pro splnění takových snů něco dělat. A to já dělám. Seč mi síly a krapet toho talentu stačí.

 

Co byste si nejvíc přál?

Copak vy nevíte, že se přání nesmí prozrazovat, jinak se nesplní? To ví přeci každé malé dítě. Ale odpovím jinak. Přeju si sílu a pevnou vůli pro všechny lidi, kteří se cítí slabí. Ať už fyzicky nebo mentálně. Přeju si, aby strach a zlo ztráceli moc a odvaha, dobro a láska převzali nadvládu nad celým světem. A je mi úplně jedno jak pošetile a naivně tohle přání zní, přeju si to. Jsem totiž přesvědčený o tom, že čím víc si toho přejeme pro druhé, tím víc se dostane nám samým. A teď už jen stačí, aby někdo řek amen. 😉

 

Ondřej Gregor Brzobohatý

Narodil se 2. února 1983 v Praze.

Syn slavného českého herce Radoslava Brzobohatého a herečky Hany Gregorové, která vedla do roku 2017 Divadlo Radka Brzobohatého.

Hudebník, skladatel, textař, aranžér a také herec. Je autorem hudby k filmu Anděl Páně 2 a pro Hudební divadlo Karlín složil vlastní muzikál Legenda jménem Holmes s Vojtěchem Dykem v hlavní roli.

V době nucené koncertní pauzy složil píseň zdravotním sestřičkám spojenou s finanční sbírkou, vystoupil v rámci projektu Hrajeme do oken pro seniory, na streamovaném koncertě Testujeme Krumlov, na podporu sbírky pro Potravinové banky pro TV Seznam a na Koncertě k výročí 17. listopadu. Při tom vymyslel odlehčenou a humornou stolní hru Covid-19: Jsme v tom spolu, ksakru!

Je ženatý s Miss České republiky a Miss World Taťánou Kuchařovou, dnes již Brzobohatou. Je ambasadorem Českého národního týmu kuchařů a cukrářů, který vyhrál před třemi lety prestižní cenu Singapurského lva a řadu dalších ocenění z mistrovství světa. Je zarytým nekuřákem cigaret, zato milovníkem dýmek a doutníků. Je velikým fanouškem Bondovek.

Dnes, 13:38
Pánové z Londýnské královské společnosti jsou opravdu smutní. Vážili svoji cestu tak daleko na východ...
Dnes, 13:21
Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR eviduje případy, kdy zařízení nevyplatila zaměstnancům odměny za...
Dnes, 09:03
Komerční článek
Český patent na třídění odpadu z dílny beskydského kreativního studia MamiArt je unikátní v tom,...
Dnes, 09:03
Po první dávce očkování od firmy AstraZeneca je možné aplikovat druhou dávku od jiného výrobce,...
Dnes, 08:23
Po nočních bouřkách je v Česku bez elektřiny zhruba 45 tisíc odběrných míst, hlavně ve...
Dnes, 08:18
Prostředek k očipování obyvatelstva, škodlivá látka způsobující neplodnost a krvácení z nosu, či dokonce nástroj...
Dnes, 07:08
Není čas ztrácet čas, řekla si čínská firma, která postavila obytný dům o deseti patrech...
Dnes, 06:54
Není příliš známá a vlastně ani příliš velká, se svými 386 obyvateli je Spillville skutečně...
Včera, 14:09
Příští týden v pondělí má vláda představit opatření ve školách, která mají od nového školního...
Včera, 13:42
Večer, kdy chodí za dětmi domů Mikuláš s anděly a čerty, roku 1984 se na...
Včera, 12:21
Sezóna dovolených je tady! Ještě než letos zavítáte do některé z přímořských destinací, přečtěte si,...
Reklama