Jenže stresující práce si po letech vybrala daň. V roce 1996 měl nehodu na kole, kdy přežil čelní střet autem. O jedenáct let později skončil v nemocnici se srdeční hypertrofií a silnou nedomykavostí chlopně. Na to, že mu srdce nefunguje správně, přišel na cyklistickém výletu se známými. Obtíže přešly a tak už nic neřešil. Druhý den ve své ordinaci zaznamenal dušnost. „Vzal jsem si fonendoskop a poslechl se. Zjistil jsem dmýchavý šelest a vyhledal kardiologa,“ vzpomíná. Následoval pobyt na JIP a operace. Zdravotní stav se horšil. Hypertrofie se zhoršovala, přidaly se nedomykavosti chlopní, po operacích se přidala arytmie. Změnila se i jeho rodinná situace. Přišel o podporu blízkých i zázemí. „Byl to náraz vedoucí k propadu přímo do pekl.,“
Cítil se jak přejetý buldozerem
Jiří byl zvyklý pracovat i čtrnáct hodin denně. Pak řeklo tělo dost! Ze dne na den bylo všechno jinak. „Zkrátka jsem to přehnal,“ konstatuje. Během první operace bylo srdce zastavené sedm hodin. „Dostanete totální výplach a pak se z toho proberte,“ říká a vypráví o stavu deziluze. Zdálo se mu, jako by měl na noze provaz, dali ho do díry, přejeli buldozerem a zase vytáhli. „Cítíte se jako troska. Nevnímáte chuť, teplotní rozdíly, nedokážete se zorientovat v čase,“ ilustruje. Psychicky to nebylo o moc lepší.
Jiří slyšel, že se ve zdravotnictví diskutovalo o nutnosti proškolení rodiny pacientů po operacích srdce a myslí si, že by to bylo velmi potřebné. Sám nebyl tím člověkem, kterým býval předtím. Cítil se neužitečný a mrzelo ho, že nemůže rodině dál dopřávat materiální komfort, na který byla zvyklá. Snažil se být alespoň sebeobslužný a nezávislý. Ale i tak docházelo k neporozuměním, až se rodina rozpadla.
Bylo to nejsložitější období, které zažil. V lázních mluvil s pacienty po operacích srdce a utvrdil se, že jde o všeobecný problém. Mnoho rodin se v tomto období rozpadá. Někdo se do plnohodnotného života vrací dlouho. „Mně pomáhal jen rozum. Člověk si musí určit priority a brát to tak, jak to je,“ říká.
Sedět bylo utrpení
Mnoho let střídavě trpěl podvýživou a nadváhou. V nemocnici hubl, po návratu domů přibíral. Problémy s hemoroidy ho sužovaly tak, že pro něj návštěva toalety mimo domov byla nemyslitelná. Cíleně hodiny nejedl, kdykoli měl jít ven něco zařídit. Po toaletě měl oteklý konečník a vyhřezlá tkáň se vracela nazpět až tři hodiny. Přednější však bylo srdce.
Dlouho hledal lékaře, který by byl natolik odvážný, aby ho znovu uvedl do narkózy. Našel ho v roce 2015. Potíže s hemoroidy řeší přibližně polovina populace. U Jiřího již bylo nutné odstranit je chirurgicky.
„Krvácení nebo krev ve stolici není normální,“ říká MUDr. Petr Koutecký ze společnosti B. Braun. „V tomto případě je na místě návštěva proktologa, který vyloučí, že se jedná o příznak závažnějšího onemocnění. Pacienti se často zbytečně obávají, že z nich vzniká rakovina střev. Víme, že ne, i když přesné mechanismy zodpovědné za jejich vznik ještě neznáme.“
Stapler – nová a účinná metoda
Jiřího podstoupil zákrok Longovou metodou, kdy je pacient operován speciálním jednorázovým chirurgickým nástrojem – staplerem. Ten je opatřen „okénky“ s vnitřním prostorem. Do něj je zbytnělá vyhřezlá tkáň vtažena, vyříznuta a zároveň sešita. Po zákroku se Jiřímu hodně ulevilo.
Odrazil se od samotného dna a teď mu svítá na všech frontách. Srdce mu bije a zároveň našel oporu v novém vztahu. S přítelkyní mají naději, že se vyřeší problémy s nemovitostmi a budou se moci odstěhovat na klidné místo, na venkovský statek.
