Odkud se vzal Halloween
Halooween sice nemá v Česku dlouhou tradici, jeho popularita ale roste. Pro děti se dělají průvody masek, dlabou se dýně a i obchody už se zaměřují stále víc na halloweenské dekorace. Historie oslav Halloweenu sahají až do dob před naším letopočtem. Magické noci na přelomu října a listopadu, ve které se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Zapalovaly se obrovské ohně. Lidé se oblékali do převleků (masek), aby se chránili před zlými duchy.
Když se ale katolická církev snažila potlačit zvyky pohanů, byl Samhain nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. V zahraničí se Halloween slaví v Kanadě, Velké Británii, Austrálii a dalších anglosaských zemích.
„Dejte mi koledu, nebo vám něco provedu“
Zvyk, kdy se dýně vydlabou a následně se do nich zapálí svíčka, odkazuje k legendě o opilém Jackovi. Se svátkem je spjatá oranžová a černá barva. Oranžová symbolizuje podzimní sklizeň a černá temnotu a smrt. Nejoblíbenější tradicí tohoto svátku jsou koledy. Děti si vezmou kostýmy, obchází sousedy a koledují o sladkosti. Chodí se ale vždy po setmění. Když děti odměnu nedostanou, mohou se danému člověku pomstít nějakou klukovinou.
Děti si mezi sebou také vyprávějí hororové historky a děsivé příběhy. Hodně seriálů má na halloweenský týden speciální čarodějnické díly. Průvody se pořádají ve velkých městech. Nejznámější je newyorský průvod The Village Halloween Parade. Halloweenské průvody jsou stále populárnější i v Česku.
Odkud se vzaly Dušičky
Na 1. listopadu připadne svátek Všech svatých. Den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Po oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé známé a přátele. A to tak, že chodili na hřbitovy, očistili hrob a jeho okolí, položili věnce a zapálili svíčku. Pak se tiše pomodlili za spásu duší. Tato modlitba prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy. Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu.
Oslavujete Dušičky nebo Halloween?
Málokdo ví, že anglosaský svátek Halloween vznikl právě z evropského svátku dušiček. Tedy dušičky tady byly první. V minulosti se však v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v Spojených státech, to znamená s průvody strašidelných a děsivých masek.
K dušičkám se váže i zvyk péct dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu se dělalo pečivo z bílé mouky, pro čeládku z mouky černé. Vžila se díky tomu říkanka „Dušičky věrný, nejste všecky stejný. Některý jste bílý, některý jste černý“.
Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce. Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“.
Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova. Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy. (Úryvek z knihy „Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim“.)
