Letadla se snášejí v kratičkých intervalech. Okupační zóna Západního Berlína, ve které žije více jak dva miliony lidí, je odříznuta od světa a letecký most je jedinou tepnou, která město živí. Ty ostatní podvázala sovětská blokáda. Silnice, metro, vodní toky, vše je zablokováno a cíl je jediný. Přinutit bývalé západní spojence, aby tančili podle sovětské píšťalky.
Stalin má sice východní sektor pod kontrolou, ale přístup Američanů se mu nelíbí. Konečně mu dochází, že spojenci přišli do Německa opravdu s úmyslem zničit barbarský a divošský německý nacismus, a nikoliv německý národ. On se krotí jen s nejvyšším sebezapřením, aby Němcům neoplácel stejnou mincí. Jeho generálové by jistě velice rádi zablokovali i vzdušný prostor, ale toho se neodváží. Co se dá dělat, když ti kapitalisté mají tu… tu bombu, kterou my ještě nemáme. Pozemní blokáda bude stačit.
Záminka k blokádě byla téměř dětinská. Měnová reforma v západních okupačních zónách, která byla provedena 20. 6. 1948. Sověti vyhlásili ve své okupační zóně rovněž měnovou reformu, včetně Berlína. Reforma se měla vztahovat i na části Berlína Západního, na což druhá strana nepřistoupila.
Do západní části Berlína byla tedy přerušena dodávka elektrického proudu a zablokovány všechny přístupy. Cíl byl předem jasný, byla jím anexe celého Berlína. Enkláva svobodného světa, uprostřed sovětské okupační zóny, byla pro komunisty nestravitelná. Zůstal volný jen vzdušný koridor. Ale přepočítali se.
Z počátečních sto dvaceti tun zásob se brzy staly tisíce tun denně. Letiště na souši i hydroplány na nedalekém jezeře. Město svítilo, dýchalo a žilo. Američané, Britové, Kanaďané, Australané. Přepravní letadla nezahálela. Uskutečnila 277 000 letů. Při této frekvenci bylo více než jasné, že bude docházet i k neštěstím. Zahynulo více jak sedmdesát pilotů, amerických i britských. Děsivý paradox. Pilot, který létal ve válce nad Německem, sypal bomby a přežil, zemřel tři roky po válce, když bývalému nepříteli vezl jídlo.
Jedním z pilotů, který se do historie největšího leteckého mostu v dějinách nesmazatelně zapsal, byl Gail Halvorsen, a jeho přepravní letoun Douglas DC-3, kterému se začalo říkat „rozinkový bombardér.“ Neuskutečnil žádný hrdinský čin, který by se zapsal do učebnic. Učinil něco mnohem důležitějšího. Způsobil, že se děti v Berlíně přestali děsit vojenských letadel a ukrývat se před nimi do sklepů. Vymazal jejich strach tím, že na padáčcích se k zemi snášely sladkosti, žvýkačky, čokoláda, rozinky a jiné pamlsky.
Zdá se vám to sedmdesát let po válce příliš sentimentální? Tehdy to tak nevypadalo. Humanitární bombardování rozinkami, která padaly z nebe. Nic víc, nic méně. Sovětským generálů tyto sladkosti však hořkly v ústech. Věděli, že jejich blokáda nemá smysl, že je neúčinná, když se z letadel házejí sladkosti. Byla zrušena téměř po jedenácti měsících, 12. 5. 1949.
