Honza Tuna: ZŮSTAŇME LIDMI, PROSÍM!

22.3.2022
Jan Tuna

Tak máme za sebou čtvrtou misi na záchranu dětí, maminek, žen, dívek a starých, kteří utíkají před Putinovými bombami, raketami a střelami. Tentokrát nás jel na ukrajinské hranice konvoj osmi aut a patnácti řidičů a řidiček z celé republiky. Většina z nás se do té doby neznala a nikdy neviděla. Všichni se během pár hodin přihlásili na mou výzvu na sociálních sítích.

 

Nejprve jsme uprostřed noci na benzínce Děvět křížů od čerpadlářky Lucie převzali zdravotnický materiál a další pomoc, kterou nakoupila se svými kamarádkami. Do zatímního „bezpečí“ jsme, jak jsem nakousl už minule, přivezli třicet osm lidí včetně čtrnáctileté nevidomé dívky a maminky s malým chlapcem, která si s sebou zvládla vzít jen igelitku a tašku od kočárku. Nic víc. Ve svém autě je vezl Petr z Prostějova, o kterém jsem Vám už také říkal. Vzal je k sobě domů a druhý den zjistili, že její platební karta nefunguje. Konto má totiž u ruské banky. A tak se strhla vlna solidarity, kdy Todě dobří lidé v rámci sbírky „Pomozte s odvozem ukrajinských rodin do bezpečí“, kterou jsme založili na DONIU, posílají peníze, aby se synem nezůstali zcela bez prostředků. Dočasný úkryt získala na Moravě i zmíněná nevidomá dívka s maminkou. Když Putinovi vojáci začali ničit Kyjev, rozhodla se k útěku i její sestra se sedmnáctiletým synem. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, by měli být někde na cestě. Snad se jim podaří vyhnout Putinovým bombám a celí a zdraví dorazí na hranice.

V mém autě cestovaly sousedky z jednoho domu v Kyjevě a jejich děti. Opět podobný příběh jako milionů dalších. Valerie, Světlana, Natálie s šestiletým Maxem a Alexandra s pětiletým Denisem. Před zrůdou Putinem uprchly přecpaným humanitárním vlakem. V přeplněném Užhorodě na hranicích strávily pět dnů. Jeden z chlapců byl nemocný. Po pravidelné zastávce uprostřed cesty u přátel v Partizánské Lupči jsme je nad ránem dopravili do Dobřichovic u Berounky. Do uprchlického tábora. Noc přečkaly v tělocvičně. A pak pokračovaly dál. Do Německa. Do Kolína nad Rýnem. Včera od nich Filip Vinš, se kterým se na našich misích střídáme v řízení, dostal zprávu, že se jich tam ujala jedna hodná rodina. Petr z Turnova s Hankou z Jamolic od Dukovan zase odvezli tři sestry. Oba jejich rodiče, táta i máma, zůstali bránit Kyjev proti okupantům. Modlím se, aby se všichni ještě setkali.

 

Proč to ale všechno píšu?

Na jedné straně obrovská vlna solidarity a pomoci lidí v naší zemi a Evropě. Na druhé straně stále se množící závistivci, kteří pomoc prchajícím před smrtí závidí. Závist je nejhorší lidská vlastnost, která má na svědomí desítky milionů lidských životů. Třeba během holocastu. A všem, kteří jsou schopni závidět i válku, bych rád vzkázal toto:

Během našich misí jsme s přáteli do „bezpečí“ převezli už možná dvě stě lidských bytostí. Všechny ženy a děti měly jedno společné. Byly neskonale skromné a vděčné za jakoukoliv pomoc. Jeden příklad za všechny. Když jsme během první mise vezli maminku Viki s rok a sedm měsíců malou dcerkou a lidé jí nabízeli kočárek, odmítla s tím, že holčička už docela dobře chodí a určitě ho bude více potřebovat jiná maminka. Stejně tak odmítla nabídku na bydlení v jednom bytě, protože by pro ně byl zbytečně velký a bude potřeba pro jiné prchající před válkou.

Všechny ženy, které jsme přepravovali, se zajímaly o práci. Ne o sociální dávky. A také všechny vyprávěly o tom, že se chtějí co nejdříve vrátit zpět domů. Za svými muži, kteří bojují, a u kterých bohužel nemají jistotu, že je ještě někdy uvidí. Za blízkými. Do svých domovů. Mnohé mají na Ukrajině zahrady a zvířata a trápí je, že se o ně nemohou postarat. Políčka leží ladem a přitom se blíží jaro, kdy je třeba sít a sázet. O zvířatech ani nemluvě. Samozřejmě. Ne všichni lidé jsou stejní a v každém společenství najdete lidi takové i onaké. V tom ukrajinském. I v tom českém. Toto je ale moje osobní zkušenost. Ne „jedna paní povídala“ šířené na sociálních sítích.

Tak moc prosím, zůstaňme i nadále lidmi. Moc děkuju. Naše mise můžete sledovat na mém youtubovém kanálu TUNA VERSUS. A za týden se tady na stránkách Našeho REGIONU těším na počtenou. Váš Honza Tuna


Témata:

Nepřehlédněte