To všechno by ale bylo k ničemu, kdyby se mu nedostalo státní podpory. Švédsko vyšlo z třicetileté války jako velmoc. V 17. století se rozvíjelo hornictví a hutnictví, přičemž železo a měď se z velké části vyvážely, aby byly pokryty válečné výdaje. Naproti tomu rozvoj a podpora vědy a kultury byla velmi malá především zásluhou církve. Koncem 17. století však luteránské náboženství ztratilo svou vládnoucí pozici na univerzitách a ty se otevřely nejen novým filosofickým směrům, ale i poznatkům z oblasti přírodních věd.
- Podporu dostávalo i studium budoucích vědců v zahraničí. Tak vláda poskytla nutné finance na delší pobyt v zahraničí i Celsiovi (nar. 11. 1701, který v srpnu 1732 opustil Uppsalu, kde působil na katedře astronomie na tamní univerzitě.
- Jeho studijní cesta vedla nejprve do Berlína, pak do Itálie a Paříže, kde Francouzské akademie věd žila sporem o to, zda je Země na pólech zploštělá nebo ne. Roku 1735 byla vyslána expedice do Peru (na území dnešního Ekvádoru) změřit část poledníku v rovníkové oblasti. Její výsledky měly rozhodnout tento spor.
- Matematik Maupertuis na návrh Celsia zorganizoval podobnou „Laponskou výpravu“ na severní polokouli v blízkosti dnešního Tornia ve Finsku. Projekt pak byl schválen králem Ludvíkem XV.
- Cesta do Laponska byla velmi namáhavá, a tak se účastníci výpravy rozdělili na dvě skupiny. Jedna cestovala lodí, na které byl naložen proviant a přístroje, druhá putovala po souši. 21. června 1736 se všichni setkali v Torniu a začali měřit poledník podél řeky Torne, která teče zhruba od severu na jih.
- Švédská vláda poskytla k ochraně expedice eskadronu vojáků, která pomáhala vědcům i při fyzicky namáhavé činnosti. 63 dnů těžké práce trvalo, než byl vyměřen tzv. vyměřovací trojúhelník a až do jara 1737 trvalo měření určené části poledníku v krajině člověkem dosud nedotčené.
- Porovnáním měření v Peru se ukázalo, že poledníkový stupeň v těsné blízkosti severního polárního kruhu je delší než na rovníku, z čehož vyplývá, že Země je na pólech zploštělá.
- V létě 1737 Celsius zahájil svou pedagogickou činnost jako profesor astronomie. Vlastním nákladem nechal postavit hvězdárnu, pak byla z prostředku státu postavená nová, státní, na které působil až do své smrti, tj. čtyři roky.
- Celsius studoval i polární záře a jako první vyvodil souvislost mezi polární září a poruchami magnetického pole Země. Jako první změřil také jasnost více než 300 hvězd. Měřil také výšku hladiny Baltického moře.
V roce 1737 navrhl dodnes užívanou stupnici teplot, která získala jeho jménu světovou popularitu. Podle Celsia se voda vařila „na nule“ a bod tání ledu byl 100 stupňů. Až jeho následovníci tuto stupnici v roce 1750 obrátili. Praktičnost tohoto řešení potom právě Celsiově stupnici zajistila to, že se stala nejoblíbenější. O 12 let starší stupnice fyzika René Réaumura (čti Reomýra), také začínala nulou jako bodem mrazu vody, ale bod varu byl již na 80 stupních. Dnes se tato stupnice téměř nepoužívá. Gabriel Fahrenheit pak vzal za základ teplotu lidského těla (98 stupňů F). Nula odpovídá nejnižší teplotě, jaké se podařilo Fahrenheitovi roku 1724 dosáhnout smícháním chloridu amonného, vody a ledu, což bylo -32 stupňů Celsia. Oficiálně se tato stupnice používá hlavně v USA. Známá novela Raye Bradburyho „415 stupňů Fahrenheita“ by se pak „přeložena“ do Celsia jmenovala „222,77 stupňů Celsia“.
Pro Celsia osobně byl jako den osudový 25. duben. V roce 1730 byl tohoto dne sotva jako třicetiletý jmenován profesorem astronomie na univerzitě v Uppsale a 1744 zemřel ve věku 42 let na tuberkulózu.
