Dýma nebo též zkráceně Dyma je podle legend lesní duch, který má na Křivoklátsku obdobné postavení jako Krakonoš (dříve Rýbrcoul) v Krkonoších. Dýma není tak známý a v pověstech se uchoval v poměrně kruté a surové podobě. Kromě pocestných v lichém počtu (některé podle pověstí roztrhal) měl spadeno na uhlíře, různé hledače pokladů a horníky, neboť všecko, co se ukrývalo pod zemí, považoval za svůj majetek. Lidi v sudém počtu nechal na pokoji.
„Dýma jest časem dobrý, a časem zlý duch, zakletý, muž bezhlavý, nejvíce prý v údolích párných v mlze přebývá. Kdo by se k němu samojediný, když se v mlhavém oudolí nebo na vrchu v mlze, na poli nebo v lese přiblížil, hned ho roztrhá; když se ale dva k němu přiblíží, tak žádnému nic zlého neučiní. On prý jest muž těch divých žen, které se v lesích, údolích, na paloucích atd. zdržují, a šestinedělkám své děti nezdařené, velikými hlavami a životy, s krátkýma a suchýma ručičkama a nožičkama pokládají,“ píše se o něm v knize Staročeské powěsti, zpěwy, hry, obyčege: slawnosti a nápěwy z roku 1845.
Proč nedráždit Dýmu?
Znali jste pověst o Dýmovi?
Dýma se pocestným podle pověstí ukazoval v různých podobách.
„Brzo jako hvězdičky svítí, brzo zas jako malé plamínky před očima pocestných se udělá. Hned zase jako svíce rozžatá anebo jako sloup plamenný hoří, nebo se jako sud ohnivý valí. Tu zase z něho světélka aneb bludičky, jenž si sem tam poskakuje, anebo se v ohnivé kozy a ovce promění, a po člověku bloudícím skáčou, cupají, pošlapají ho a pomočejí.“
Podle pověstí dokázal pocestného svést z cesty jako bludička. Takový nešťastník byl pak zmatený, nevěděl, kam má jít, protože na jednom místě chodil dokola celou noc, až padl únavou, a tančily kolem něj bludičky a světélka. Pocestný zjistil až po úsvitu, kde se nachází. Mohl být vzdálen několik kroků od svého domova nebo se octl u jiné vsi. Potom celý churavý přišel domů, několik neděl proležel anebo třetí den umřel.
Popřípadě křivoklátský duch svým světélkem pocestného zavedl do močálů nebo do rybníka, kde ho utopil. Jiného člověka pro změnu zavedl do tmavých pustin dolních nebo trnitých houštin, kam nikdo jiný nechodí. Pocestný si roztrhal oděv, nohy pobodal, ruce poškrábal a hlavu rozedřel tak, že z ní tekla krev. Člověk byl daleko od lidí, obluzený od Dýmy, nemohl se dovolat pomoci a musel bídně zahynout. Když měl štěstí, tak ho někdo našel. Dýma někdy pocestného vyvedl na vysoké hory a skalnaté příkré stráně a ztratil se mu. Pocestný si polámal končetiny, potloukl hlavu a třeba i zlámal vaz
Na Křivoklátsku jsou pověsti o lesním duchovi Dýmovi poměrně rozšířeny. Pravděpodobně si tak naši předci zosobnili přírodní síly. Dá se předpokládat, že je to elektrický výboj v různých podobách (kulový blesk, popř. ohně sv. Eliáše), když se zjevuje zejména po bouřkách.
Podle jiné pověsti se Dýma proměňuje v draka, který umí létat a prší z něj ohnivé oharky. Létá do čarodějné vesnice, kde pobývají jeho lidé (čarodějnice a kouzelníci). Umí vletět do domu komínem jako had a zdržuje se u nich, a dokonce kouzelníkům pomáhá slovy a skutky.
