Hříchy černé madony. „Matka národa“ Winnie Mandelová šokovala svět upalováním zaživa i mučením dětí

23.7.2018
Václav Pavlík
Další fotky

Sláva jako droga

Po zatčení svého manžela Nelsona se Winnie musela starat o dvě děti a 27 let, která prožila s mužem ve vězení, bylo jistě nezáviděníhodných. Spolu s nimi přišla i mučednická sláva a Winnie stala se „matkou národa“ a bojovnicí za práva utlačovaných černochů. Pochopitelně. Vždyť byla milující manželkou, které rasistický režim nedovolil sdílet manželské štěstí s nejznámějším politickým vězněm na světě. Mohla ho navštěvovat jen jednou za tři měsíce, a to jen na pouhých 30 minut. Vždy tam na ni tehdy před bránou věznice čekali reportéři předních televizí a časopisů, aby pořídili další tak působivé snímky odloučením strádající ženy zdvihající na protest proti apartheidu zaťatou pěst nebo smutně hledící do dáli.

15 překvapujících faktů o Nelsonu Mandelovi. Byl to jihoafrický bojovník proti apartheidu, nebo terorista?

Ve vyhnanství

Roku 1976 propukly na černošském předměstí Johannesburgu Soweto krvavé bouře proti zavedení povinné výuky afrikánštiny, tj. jazyka bílých přistěhovalců, ve školách. Hlavní podnět k protestům vyšel od Sdružení černých rodičů, jehož zakladatelkou a vůdčí silou byla právě Winnie Mandelová. Za to byla odsouzena k nucenému pobytu v městečku vzdáleném asi 500 km od hlavního města. Zatímco v Sowetu byla váženou osobou, tam žila v podmínkách ghetta s přísnými omezeními. Měla třeba zakázáno bavit se se dvěma nebo více osobami najednou, nesměla být citována v tisku.

Český fotograf, který prošel 1. světovou válkou. Proč jeho negativy zničili komunisté?

Přesto k ní měli přístup novináři z celého světa a ona s nimi mohla normálně mluvit. Winnie se také stále snažila být středem pozornosti. Účelově proto porušovala zákazy „Jen pro bílé“ a přes svůj zákaz veřejných vystoupení promluvila třeba na pohřbu básníka a politického aktivisty Benjamina Moloise (1955-1985) popraveného oběšením za vraždu policisty. Ochotně jezdila do míst, kde všude byl třeba jen náznak protestů, a tak se neustále zviditelňovala. Světový tisk pak hrdě otiskoval její fotografie jako neúnavné bojovnice za svobodu. Místní obyvatelé ji ovšem považovali za poněkud výstřední osobu jezdící se v hnědém VW do obchodu pro šampaňské a přátelící se s rodinou místního advokáta.

Protože nesměla opustit zemi, dostávala na dálku různé pocty a podpory, nejen ze Sovětského svazu a jeho satelitů, ale i z demokratických zemí. Z Itálie dostala Zlatou holubici míru, kterou za ni převzal americký černošský zpěvák Harry Belafonte.

OBRAZEM: Tropičtí motýli jsou k vidění v Botanické zahradě. Přiletěli ze Stratfordu

Militantní černá madona

Když se Winnie Mandelová vrátila z nuceného pobytu zpět do Soweta, už netvrdila, že její hnutí odporu, tj. ANC (Africký národní kongres) trvá na národní dohodě, ale prosazovala ideu, že budoucí jednání s vládou má jen jeden bod – převzetí moci. Roku 1985 vláda nabídla Mandelovi propuštění pod podmínkou zřeknutí se násilí. Winnie ji, zaštítěna jeho jménem, však odmítla. Na pohřbu 33 zabitých Afričanů prohlásila, že krev našich padlých bojovníků bude pomstěna.

Inkvizitorská bible popisuje zločiny čarodějnic. Upalovaly se proto, že mužům zaklínaly penisy

A když roku 1989 probíhala neoficiální jednání mezi novým prezidentem JAR de Klerkem a vězněným Mandelou, ANC prohlásil, že přerušuje ozbrojený boj. Nato Winnie toto popřela svým výrokem, že je to jenom trik, že násilí bude pokračovat a na další shromáždění se dostavila v maskáčích a kanadách.

Posvěcení náhrdelníků

Na masovém shromáždění svých příznivců vyhrožovala pěstí a vykřikla: „Moc je naše!“ Shromážděný dav jí nadšeně odpovídal. A pak ve vystupňovaném napětí prohlásila, že tuto zemi osvobodíme s náhrdelníky a zápalkami. To byla výzva k likvidování těch afrických občanů, kteří nesouhlasili s politikou ANC. Odsoudila je tak k neskutečně bolestnému umírání. Náhrdelníkem se totiž myslela pneumatika nasazená tomu kterému nešťastníkovi na krk, naplněná benzínem a zapálená…

Pěstujte fíkovníky! Připomínají diamant, jsou sladké, a přesto vám pomohou zhubnout

Podivný fotbalový klub

Aby mohla Winnie Mandelová svoje slova o násilí převést do života, obklopila se skupinou tělesných strážců – tzv. Spojeným fotbalovým klubem Mandelové (Mandela United Football Club). Náplní činnosti tohoto klubu byl však trochu jiný „sport“ než fotbal. S každým, kdo se Winnie znelíbil, což byli všichni její oponenti včetně dětí, si „fotbalisté“ vyřídili účty – vyhrožováním, bitím a mučením a když to nepomohlo, tak vraždou. Počty jejich obětí šly do desítek. Potrestán však byl jen jeden, „trenér“ klubu, a to pouze za únosy a jednu vraždu.

Likvidace konkurence

Aby si Winnie Mandelová udržela přední a výsadní postavení na výsluní popularity, neváhala se snížit k jakýmkoli prostředkům. Roku 1988 v Sowetu zmizel 14-tiletý chlapec John Stompie, o kterého se, stejně jako o řadu dalších, starala metodistická církev. Měl velké charisma, dokázal při svých vystoupeních zaujmout stovky chlapců bez domova. V té době, a nakonec i dnes, si muži ženy kupovali a každá „nevěsta“ musela před vstupem do manželství dokázat svou plodnost porodem dvou dětí. Otcové pak matku i své děti opustili, a znovu plodili děti s dalšími ženami. John dokázal tyto chlapce organizovat, říkali mu dokonce „malý generál“.

Kanna jako přírodní antidepresivum. Africká bylina snižuje úzkost, stres a pocit vyhoření

Tím začala pro Winnie klíčit konkurence a proto „fotbalisté“ John Stompieho spolu s třemi dalšími chlapci unesli z fary do jejího domu, kde byli biti. Po nějaké době věznitelé dva chlapce pustili a jeden utekl. Stompie však zmizel beze stopy. Policie pak našla jeho tělo vykazující jasné známky mučení a ubodání. Chlapci se zpočátku báli mluvit, ale pak přece jenom svědčili. Vyšlo najevo, že po únosu je Winnie obvinila z homosexuálního poměru s pastorem a Johna z udavačství. Řekla jim, že nemají právo žít a bila je koženým bičíkem. Pak si na nich své „odpracovali“ její „fotbalisté“.

Winnie se napřed oháněla tím, že je to pomluva. Později pro britskou TV prohlásila, že u ní chlapci našli útočiště před pohlavním zneužíváním. Měl je vyšetřit jistý doktor, ale když ho policie navštívila, nalezli ho v ordinaci zastřeleného neznámými pacienty.

Zajímavý postoj k této události zaujali předáci ANC. Hájili ji tím, že vzhledem k jejím předchozím zásluhám v boji proti apartheidu nesmí být Winnie odsunuta na okraj společnosti, i když udělala „nějaké chyby“. Odsouzena byla pouze k šesti letům vězení, ale po odvolání byla propuštěna na kauci 72 dolarů.

FOTO: Winnie Mandelová

Winnie Mandelová - Winnie s manželemWinnie Mandelová - Bojovníci proti apartheiduWinnie Mandelová - Winnie se svými dvěma dcerami, Zindzi and DlaminiWinnie Mandelová - Winnie a nelson Mandělovi, ruku v ruce po jeho propuštění z vězeníWinnie Mandelová - Winnie burcuje davy v maskáčích
Další fotky
Winnie Mandelová - Svatební fotografieWinnie Mandelová - S provorozenou dcerou ZindziWinnie Mandelová - Winnie uvádí koncert na podporu svého muže 17. 7. 1988Winnie Mandelová - Winnie Mandelová přichází k soudu v Johannesburgu 7. 3. 1991Winnie Mandelová - Tak jsme ji znávali

Defraudace i rozvod

Vedle tohoto a dalších zločinů je dokázané rozkradení 150 000 dolarů z fondu ANC vlastně jen prkotina. Winnie si snad dokonce myslela, že má na ty peníze právo jako na určitou formu odškodnění za útrapy, které v boji za svobodu zažila. Ani jeden ze zločinů, kterých se dopustila, jí nezabránil stát se po boku svého manžela První dámou JAR, byť do značné míry formálně. Tím spíše, že její manžel stál na její straně i tehdy, když byla její vina jasně prokázána. Rozluka v roce 1992 a poté v březnu 1996rozvod manželů Mandelových, páru, který sdílel stejné hodnoty a stejné vize, byly tedy spíše překvapením. Tím spíš, že příčiny rozpadu jejich manželství zůstaly veřejnosti neznámé. Byl to ovšem Nelson Mandela, který odmítl manželčin návrh na usmíření. Winnie pak v roce 2010 prohlásila, že její manžel „držel černé při zemi“, byl tedy v boji za svobodu málo radikální a ona mu to měla za zlé. Nakonec možná největší zásluha Nelsona Mandely může spočívat v tom, že nátlaku své ženy v této věci nepovolil. Dějiny boje proti apartheidu v JAR by pak byly zřejmě podstatně krutější.



Nepřehlédněte