Za československou fotbalovou reprezentaci odehrál v letech 1920-23 deset utkání a vstřelil 11 gólů. Nastoupil v historickém prvním oficiálním reprezentačním utkání – s Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách roku 1920 a hned vstřelil hattrick, stejně jako v následujícím zápase OH s Norskem.
Hrál ovšem už na tzv. Vojenských hrách v Římě roku 1919 a ve stejném roce na tzv. Pershingově olympiádě v Paříži; utkání zde sehraná však později neuznaly obě zúčastněné strany, a tak nejsou oficiální. Na Pershingově olympiádě nicméně Janda zazářil, vstřelil i dvě rozhodující branky ve finálovém zápase s Francií (4:2).
Byl člen takzvané „železné Sparty“, tedy slavného mužstva Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Do Sparty přišel v roce 1916 z SK Praha VII. a přivedl do týmu i svého bratra Františka a spolu obstarávali prakticky veškerý chod klubu. Sháněli hráče na zápasy, obstarávali pro ně vybavení, vypůjčovali kopačky od soupeřů…
Za Spartu hrál v letech 1916-24, sehrál za ni 330 zápasů a vstřelil 284 gólů. V rudém dresu se stal dvakrát českým mistrem – vítězem mistrovství Českého svazu fotbalového v letech 1919 a 1922 a mnohokráte středočeským mistrem, vítězem tzv. Středočeské 1. třídy, obvykle nazývané Středočeská liga – v letech 1920, 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi.
Jandovou největší výhodou bylo, že uměl hrát všude. Obrana, záloha, útok, nic z toho mu nečinilo nejmenší potíže.
Jeho přezdívka Očko, která – jak bývalo v tehdejší době zvykem – mu přirostla k příjmení v tisku i svazových statistikách; povídá se, že je to památka na jedno utkání v Kladně, kde ho spoluhráč kopl do obličeje a zraněné oční víčko mu špatně srostlo. Od té doby měl Janda jedno oko jakoby přivřené. Jeho fyziognomie (holá hlava a malý knírek) vůbec budila pozornost a zajistila mu mimořádnou popularitu.
V roce 1926 se vrátil do svého „rodného“ klubu SK Praha VII., kde ukončil svoji slavnou sportovní kariéru.
Ale pojďme úplně na začátek – otcem Antonína byl Alois Janda, konduktér státní dráhy z Radonic, matkou Kateřina Kratochvílová, dcera řezníka z Přistoupimi; vzali se 25. února 1885 v Bubenči u sv. Gottharda. Tady také farář Josef Sobotka 6. října 1892 pokřtil kloučka, který přišel na svět 21. září 1892 v dělnické osadě v Holešovicích; kde stávala určují přesně slova „dělnická“ a „osada“. Domek čp. 211 odpovídal tehdejší adrese Tovární 9. Měl starší sourozence Aloise, Teklu a Františka, po něm přišli na svět ještě Marie a Emanuel.
17. listopadu 1917 si strojní zámečník u státní dráhy Antonín vzal švadlenku Růženu Šmídovou (1895 na Žižkově – 1971) ze sousedství, nevím, zda měli děti, nápis na rodinném hrobě ale nabízí Jaroslavu časem provdanou Kráčmerovou, narozenou v roce 1922, potvrdit to však nemohu, protože kniha narozených od sv. Antonína není bůhví proč k dispozici. S jistotou lze ovšem říct, že před druhou válkou bydleli Jandovi na adrese Osadní 23, ulice ale byla přečíslována a tak tehdejší 23ku jsem musel dopočítat do míst, kde dnes stojí byznys centrum Rosmarin. Vlastně se Janda jen přesunul z jednoho konce téhle velké budovy na druhý.
Zasloužilý mistr sportu Antonín Janda zemřel 26. listopadu 1960, pochován je na holešovickém hřbitově.
Zdroje: Josef Schrich, Svobodné noviny, 1945; Alvaro Recoba, stránky Sparta Forever; Wikipedie
