Základní problém je v tom, že „pizzařská“ pec má rozhodně mnohem více stupňů, než kolik mají naše obyčejné domácí trouby. Z těch obvykle nevymáčkneme více než 250 stupňů. Jde o to, že těsto v nižších stupních moc vykyne a pak nemáme pizzu ale slaný koláč.
I těch 250 stupňů ale nakonec stačí a pizzu upečete.
Mimochodem něco jako pizzu znali lidé už v období neolitu. Jednoduché koláče s takovou vizáží připravovali starověcí Egypťané. Od těch je převzali Římané. Slovo pizza je pak odvozeno od slova picea, kterým se označovaly placky z kynutého těsta, na nějž se kladly další ingredience. První pizzerie pak vznikali na konci 17. století. V 18. století se její vizáž začala formovat do současné podoby, protože se v Itálii velmi rozmohlo používání rajčat.
Těsto
1 droždí
2 hrnky hladké mouky
½ hrnku vody
lžička cukru
2 lžičky soli
2 lžíce oleje
Droždí, cukr, trošku mouky a vlažnou vodu smícháme v míse, až nám vzejde kvásek pak přidáme další ingredience. Těsto zpracováváme tak dlouho, dokud není hladké a bez bublin. Dáme jej kynout a necháme, než zdvojnásobí objem. Vykynuté těsto rozdělte na čtyři části, z kterých poté budete postupně dělat čtyři pizzy. Jakmile těsto vyválíte a dáte na něj ingredience, tak musí jít do trouby, už nechceme, aby dále kynulo.
Nahoru potom může přijít v podstatě cokoli. Super je kuře a brusinky.
Kuřecí s brusinkami
smetana ke šlehání
10 dkg kuřecích prsou, osolené
brusinky
hermelín
slanina
cibule
Na tence vyválenou placku doprostřed kápneme smetanu a lžičkou pomažeme po celé pizze. Poté přidáme zbytek surovin. Vložíme na plech a dáme do trouby, kterou jsme si předehřáli na nejvyšší výkon, tedy na cca 250 stupňů.
A pozor, hotovo je max. za osm minut, takže dobře hlídejte. Stejným postupem poté zpracujte i další tři bochánky těsta a nahoru si dejte to, co máte na pizze nejraději.
