Odpočívat ano, ale ne lenošit
„Navzdory obrovské únavě nejde usnout, projeví se podrážděnost, roztržitost, bolesti hlavy a mnoho dalších obtíží. To vše jsou příznaky, které jako kontrolky v autě ukazují, že je člověk v nebezpečí,“ říká psychiatr Jan Cimický, který už dvacet pět let předsedá porotě ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos. „Proto patří prázdniny k úsekům, kdy je třeba všechno podrobit rekreaci sil, aktivnímu odpočinku a odlehčení vnitřního napětí.“ Na prázdniny doporučuje naplánovat si příjemné aktivity podle vlastní vůle. Někdo je vášnivý čtenář, jiný rád chodí po horách, ale rozhodně by to neměla být přemíra pasivního lenošení. „Jedině aktivitou se organismus osvěží.“
Pedagogové jsou v průběhu školního roku neustále ve střehu
To je velmi vyčerpávající, protože je k tomu třeba velké množství energie. „Proto je částí správné relaxace nedělat nic, zavřít oči nebo koukat do zeleně,“ doporučuje psycholog Václav Mertin. „Není marné změnit činnost. Ideální je pohyb venku, třeba i práce na zahradě, je-li učitel vášnivý zahrádkář, jízda na kole, turistika nebo plavání. Osobně doporučuji vynechat o prázdninách kontakt s dětmi. I nadšený učitel může dojít k přesycení. Nevidím nic špatného na tom, když si řekne, že pár týdnů nechce děti ani vidět.“ Odborník učitelům nedoporučuje například, aby jezdili na tábory, byť je to baví, protože ani tam nemůže dojít k patřičnému uvolnění a zvýšení chuti zase s dětmi pracovat.
Jak vypadá učitelský odpočinek?
Vypnout a zapomenout na čas, to je na konci školního roku přání asi každého kantora. Stejně to má i Robert Kupka, který získal titul Zlatý Ámos už v polovině devadesátých let: „Je úplně jedno, jestli se toulám po okolí na kole, nebo kultivuji zahrádku, nebo objevuji vzdálenější místa na naší planetě. Udělá mi radost knížka i sport, zrovna tak deštivý den jako slunečný, koncert nebo film. Řídím si svůj den a na školní povinnosti vůbec nemyslím.“
To jeho ostravská kolegyně Martina Čiklová je o poznání akčnější. Prázdniny považuje za takový třináctý plat učitele. „Na konci školního roku vždycky cítím, že už nejedu ani na rezervu, spíš ze setrvačnosti. A proto si zasloužím hned na začátku prázdnin pořádnou dávku klidu, lesa, vody, přátel, ticha, hromady knih, ke kterým se během roku téměř nedostanu.
A tak to plyne celý červenec, kdy dobíjím baterky. A pak je tu srpen, a co s ním? Třeba tábor na vodě? Proč ne? Vždyť to tak dělám už dlouho, tak jakápak změna, ne? Pak týden na horách s mou bývalou třídou, současnou těžce dospívající bandou, která mě dobije to správnou energií. Hodně se s nimi nasměju a pobavím. I když to není zrovna odpočinek, ale toho, že se mnou chtějí puberťáci trávit týden o prázdninách, si moc považuji.“
Jarmila Ichová, která učí v Českých Budějovicích, řeší zahájení prázdninové dovolené už tradičně tím, že hned po vysvědčení odjíždí s přáteli do Dolomit na vysokohorské túry, občas i na zajištěné cesty, zvané ferraty. „Nevšední adrenalinové zážitky z hlavy rychle vytěsní, že existuje škola. Vtipné je, že i na skalách vedu botanickou exkurzi, takže rozeznat dryádku od koniklece je pro mé kamarády brnkačka,“ nezapře svou profesi energická učitelka.
Také Pavel Bednář, ředitel říčanské základní školy, dává přednost přírodě: „Během prázdnin lezu po horách, jezdím na kole a využívám jakýchkoli vodních ploch k plavání. Nezáleží na tom, v jaké nadmořské výšce voda je a jakou má teplotu. Nejvíc mi pomáhá cestování do míst, kde se pohybuje co nejméně lidí, i když to je docela obtížné najít. Příroda je pro mě zdrojem nejlepšího odpočinku a největším zdrojem energie.“
