Prahu a další města čekají v září komunální volby. Občané se mohou těšit na nespočet akcí v rámci kontaktních kampaní a také na záplavu politických tváří na billboardech nebo třeba dlouhých řadách městského osvětlení.
Pro venkovní reklamu jsou volby doslova žní. Plochy jsou dopředu několik měsíců vyprodané za skvělé kupní ceny. Část venkovních reklamních ploch pak možná zůstane pro komerční zadavatele, kteří chtějí také ulovit alespoň nějaký slušně viditelný billboard nebo citylight a zviditelnit svoji nabídku. A bohužel nic nezmůžou s vysokou cenou vyšponovanou velkou politickou volební poptávkou. Když už objednatel reklamy obětuje své nemalé peníze, očekává logicky maximální servis.
Jak ale bude řešena situace, kdy zadavatel zjistí, že jeho billboard či jiná reklamní plocha je nelegální? V Praze bohužel vznikla neřešitelná situace, která nedává inzerentům stoprocentní jistotu, zda je zakoupená reklamní plocha legální či nelegální, tzn. zda je provozována podle platných zákonných pravidel. Neexistuje žádný registr reklamních venkovních ploch, kde by si zadavatel mohl jednoduše ověřit, že nabízená propagační plocha má všechna platná povolení. Anebo například průkazný certifikát, bez kterého by se daná venkovní inzertní plocha nesměla nabízet.
Jak k tomuto stavu došlo? Stavební úřady městských částí Prahy nekomunikují s hlavním městem Praha. Je tady jistá snaha o dopátrání se, kolik je v hlavním městě opravdu billboardů, deklarovaná asistentkou radního Scheinherra Kristýnou Drápalovou. Ovšem tato snaha, jak všem sděluje na své sociální síti, je marná. Stavební úřady s ní v této věci téměř nekomunikují. Je to záměrné, nebo se jim nechce, nebo nemůžou? To neumí zjistit ani bojovnice za samozvaně vzniklý výraz „vizuální smog“. Ano, právě „vizuální smog“ je volební heslo současné radnice, proti kterému chtějí rázně zasáhnout. Co to vlastně ten „vizuální smog“ je, pořádně nevysvětluje žádná právní norma. Ovšem podle radního Scheinherra, jeho kolegyně Drápalové a radního Hlaváčka jsou to všechny reklamní plochy, ovšem právě bez zmíněných billboardů na pozemcích magistrátu a městských částí. Zvláštní? Ano, bojují proti „vizuálnímu smogu“, ale na „jejich“ billboardy nedá nikdo dopustit i přes občanům mohutně demonstrovanou „snahu“. Můžeme si klást otázku: chtějí opravdu politici regulovat venkovní reklamu? V případě billboardů se můžeme domnívat, že vlastně ani moc nechtějí. Podle platných Pražských stavebních předpisů by jich totiž nyní bylo v Praze mnohem méně. Kde by pak v průběhu roku a po dobu trvání svých kampaní ukazovali politici voličům své vyretušované rozesmáté tváře?
Tohoto jsou si zajisté vědomi, včetně bývalé primátorky Adriany Krnáčové, za které paradoxně „jakoby“ přísnější Pražské stavební předpisy vznikly, ale v případě billboardů se příliš neuplatnily. Na rozloučenou při odchodu ze své funkce nechala Praze jeden dárek, ovšem ne Pražanům, ale majitelům billboardů. Nečekaným prodloužením starých nájemních smluv billboardů na dobu neurčitou pomohla zejména BigBoardu (největší a dominantní společnosti provozující billboardy v Praze a ČR) vyhnout se, a obejít tak regulační pravidla Pražských stavebních předpisů na dobu neurčitou. Původní originální nájemní smlouvy byly uzavřeny na 5 let. Po jejich vypršení je zpravidla neplatné i stavební povolení na každý billboard. Paní exprimátorka si dobře uvědomovala, že po vypršení stavebního povolení už nelze žádat o nové povolení, protože podle nových Pražských stavebních předpisů by tyto billboardy už nikdo nepovolil. A takto zajistila BigBoardu bezstarostnou budoucnost.
Ale zpět k obavě zadavatelů reklamy, zda nekupují s billboardem vlastně ilegálního zajíce v pytli. Mimo to, že nikdo na úřadech v Praze pořádně neví, zda má, či nemá billboard platné stavební povolení, vznikl zde další typ venkovní reklamy porušující pravidla, a to přímo z dílny billboardových firem. Jistě znáte obrovské double bigboardy. Jsou na nich obvykle reklamy těch největších společností. Avšak všechny tyto reklamy jsou instalovány v rozporu s územním a stavebním povolením, které povoluje pouze výrazně menší reklamní plochy než tyto cca 80 m2 velké reklamní plachty přetažené přes celou reklamní konstrukci 2 menších billboardů. A to pak zcela změní dopady celé stavby reklamního zařízení na území, světelné znečištění, nároky na statiku a další důležité parametry. Billboardáři vědí, že podle platných Pražských stavebních předpisů by nové legální povolení na takové plochy nedostali. Co s tím? Nebývale ochotní úředníci stavebních úřadů tak dnes pouze prodlouží staré stavební povolení. Vůbec se neohlíží na to, že nově vytvořená reklamní plocha nesouhlasí s původním stavebním povolením a může dokonce ohrozit životy kolemjdoucích nebo projíždějících.
Moc dát vše do pořádku je v rukou politiků, kteří prohlašují, jak bojují proti „vizuálnímu smogu“, ovšem v případě billboardů je to zcela naopak. Anebo je to moc billboardové lobby a nepostradatelnost jejich billboardů v politických kampaních?
