Noc pálení ohňů podle kulturního historika Čeňka Zíbrta se k nám dostala pravděpodobně díky Němcům. Bohužel ani tato noc se nevyhnula různým zákazům. Nelíbilo se to v polovině 19. století, ani za druhé světové války ani v době komunistické nadvlády. V některých částech naší republiky se tento zvyk nedodržuje. V Praze i jejím okolí ano. Nicméně v roce 2018 se na území hlavního města nesmí zapalovat ohně, protože je sucho a horko.
Co bylo ve zvyku?
Lidé věřili, že je v povětří plno neviditelných čarodějnic a zlých duchů.
Upalovala se loutka čarodějnice. Mladí skákali přes plameny. Ohně se zapalovaly na vršcích, kopcích, rozcestích nebo pastvinách a tančilo se kolem nich.
Dalším zvykem bylo to, že se metalo zapálenými košťaty ve vzduchu. Ohořelé části se nosily na ochranu domu. Postavila se májka, uklízelo se a do oken se kvůli ochraně umísťovaly větvičky.
Keltové a Galové
Tomuto svátku však ve stejné datum přecházel ještě v dobách Keltů a Galů svátek Beltain (Belteine). Byl věnován bohu Belenovi uctívaném na západě Evropy jako bůh válek, který byl zároveň spojován se světlem, sluncem a léčitelstvím.
Keltové svůj den začínali nocí, proto se Beltain slavil už 30. dubna, přestože připadá až na 1. května. Beltain byl svátkem přicházejícího jara, slunce a plodnosti, oslava života. Jeho opakem je Samhain (jím se inspiroval dnešní Halloween), který se slaví půl roku od Beltainu.
Slovo „Beltine“ znamená Belenův oheň, popř. zářící oheň. Lidé zapalovali velké ohně a tančili kolem nich. Přikládali mu tu moc, že je očistí od špatných myšlenek a různých neduhů ze zimního období.
Ženy a muži měli svůj oheň a mezi ně se vztyčila májka (symbolizující spojení mezi Nebem a Zemí). Také při Beltainu se pálily loutky, které pocházely ze Samhainu.
Muži s ženami tančili kolem májky a potom se šli pomilovat do lesa. Tentokrát neplatily závazky, proto se obě pohlaví mohla chovat jako svobodná. Ženy si tak mohly vyzkoušet, zdali jsou schopny s jiným mužem zplodit potomky.
Lidé věřili, že je tato noc magická a mohou spatřit víly. Potom vyhledávali menhiry, u kterých vyslovovali svá přání. Také si mohli něco přát během skákání přes oheň… To se samozřejmě nelíbilo církvi.
