Rozlišujeme dva typy stresu, tzv. eustres, „přijatelný“ stres, jakési nabuzení, které nutně potřebujeme například k překonávání překážek. Bez tohoto druhu stresu bychom neměli dostatek podnětů k jejich překonání. Ohrožujícím pak může být tzv. „distres“, negativní stres, který se nás zmocňuje v situacích, kdy věci přestáváme zvládat, tedy při přetížení, ztrátě jistoty a nadhledu.
Stresová reakce těla i duše nastává po vystavení se stresorům, tedy zatěžujícím věcem, které na nás působí zvenčí. Významnými stresory často bývají problémy v mezilidské komunikaci kupříkladu v rodině nebo v zaměstnání. Zejména v těchto případech je na místě naše asertivita, tedy vhodné, zdravé sebeprosazování. Nebýt asertivní vede k postupnému střádání frustrací, což mimo jiné zvyšuje právě i stres, úzkost nebo případně i deprese a s nimi související následné zdravotní problémy. Tělesně, tedy v reakci organismu, se oba tyto typy stresu projevují stejně. Můžeme pociťovat určité napětí, svalovou ztuhlost, bolesti hlavy a žaludku, bušení srdce nebo rovněž i nadměrné pocení.
Může se nám zdát, že v mnoha případech, kdy se dostáváme do stresu, nám pomáhá naše okolí, ze kterého můžeme čerpat určitou „sílu“. Hlavní zdroj síly jsme však pro sebe my sami. Kromě pochopení nebo povzbuzování okolí potřebujeme totiž zejména jakýsi „malý úklid“ ve svém nitru. Určitě nám prospěje upřímné roztřídění všech kladů a záporů, a to včetně oblasti našich vlastností. Pomoci může také srovnání priorit a ujasnění vlastních plánů i životních hodnot.
K absolutnímu vyřešení opakovaného stresu je určitě potřeba rozpoznat „spouštěč“ stresové reakce, tedy v podstatě odhalit příčinu vzniku stresu. Jedině tímto způsobem lze opakování stresu odstranit. Naše porozumění situaci rozhoduje, budeme-li ji považovat za stresovou – či nikoliv. Nezáleží tedy tolik na tom, co se událo, ale jak my této události rozumíme. Důležitá je však samozřejmě i životospráva, relaxace, odpočinek a umění vypnout jak tělo, tak i mysl.
