Půst
Zachová se přísný půst. Dětem se konejší hlad „zlatým prasátkem“, které se prý ukáže na sousedově protější střeše, zachovají-li půst.
V některém kraji v poledne mají jen trochu hrachové polévky nebo sušené ovoce s chlebem (hlozy).
Na Valašsku se také ten den postí dobytek. Krávy dostanou rán „na hladno“ po kousku „osúcha“, což je tzv. přesný koláč (nekvašený) s husím sádlem, aby nedostaly nějaké nemoci. V poledne se jim pohodí trochu píce.
Dříve dopoledne roznášel „pan rektor“ (učitel) oplatky po všech osadách, které spadaly pod místní faru. Za to dostával štědře mouku, obilí, vejce a ovoce.
Domácnost
Doma je práce dost a dost. Hospodář chystá s čeládkou krmivo a vodu na svátky. Hospodyně peče zásobu pečiva pro domácí a musí také počítá s něčím navíc pro četné koledníky. Světnice a celý dům se musí pečlivě vymést a uklidit – pak nebude příští rok v celém domě hmyz a nebudou se dít darebnosti. Utíká hodina za hodinou a už se stmívá. Hvězdy již na nebi vyskakují, ale večeře ještě není na stole. Hospodyně se bojí rozsvítit, neboť prý, ve kterém domě se prvně rozsvítí, tak tam začne prvně hořet. Konečně se jako naráz ve všech staveních rozsvítí na stole vánoční svíčka. A to i tam, kde po celý rok svítili dračkami (loučemi).
Před večeří
Na Valašsku, když se rozsvítí svíčka, přijde děvečka blahopřát. V ruce má snopek (malý snop) ovsa, který byl při mlácení k tomuto účelu odložen a uschován. Přeje štěstí v novém roce, zdraví, všeho dobré rozmnožení a odpuštění hříchů. Celý rok prožít ve zdraví a s novorozeným Ježíškem se radovat. Hospodáři aby si mohl uložit sto dolarů, hospodyni sto otepí lnu jako hedvábí, dětem štěstí a zdraví.
Pak dá hospodyně snopek, ta jej rozprostře po stole, na jeden roh položí pecen chleba, na druhý ošatku, v níž je trochu od každého obilí a pak česnek, cibuli, petržel. Na to vše prostře ubrus a postaví na něj svíčku.
Štědrovečerní stůl
Jeho úpravě se všude věnuje obzvláštní péče. Na východní Moravě se stůl „zamkne“ – obtáhne se řetězem, aby se prý zamkla huba vlkům a nepožírali ovce. Po večeři se sundá a na dvoře se z něho udělá kolo, do kterého se pak celé svátky sype drůbeži krmivo. Která slepice z tohoto kola nežere, bude tulačkou a bude zanášet vejce. Proto ji hospodyně raději zabije na polévku.
Pod stůl se postaví nebo řetězem přiváže „masnica“ (máselnice) nebo „hrotek“ (džber na dojení mléka). Tam se dává po lžíci z každého jídla, jakož i všechny odrobinky (drobky), okrajky.
Stůl zůstane v této podobě až do sv. Štěpána (26.) nebo do Mláďátek (28.), ale i do Nového roku. Zbytky jídel ze štědrovečerní večeře vůbec vše posvěcují, všemu prospívají. Bohatá úroda ovoce bude, když se skořápky z ořechů nasejí po zahradě. Někde se i studánkám obětují kousky vánočky, ořech jablko i nějaká mince, aby v nich byla čistá a zdravá voda. Drobky z vánočky se rovněž dávaly dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly.
Štědrovečerní večeře
Hospodyně přinese všechny hody večeře na stůl, protože jak si sedne, tak vstane až po večeři –aby prý drůbež dobře seděla. U stolu nesmí nikdo pít. Kdo má žízeň, musí se jít napít ven.
Před jídlem se všichni hlasitě pomodlí a zazpívají nábožnou píseň.
Prvně se podávají oplatky pomazané medem. Někde se k nim přikusují tři sušené šípky nebo kousek petržele. Další jídla k večeři je co nejhojnější podle toho, co hospodářství poskytuje – houbová nebo hrachová polévka, různé kaše, koláče a čerstvé nebo sušené ovoce.
Vánoční honění stáda
Po večeři vyhání pastýř děti ze stavení a žene je po vsi jako by hnal „stádo betlémské“. Děti mají zvonky, na které zvoní a bečí, pastýř troubí a práská bičem. Potom děti, zvláště kolem Uherského Hradiště koledují pod okny a dědina je plná zpěvu.
Poslušnost
V některých oblastech na Štědrý den a jinde na s
v. Štěpána roznáší pastýř po domech březové pruty, mezi nimiž je větvička ze smrku nebo tisu. Pruty jsou na potrestání neposlušných dětí a také dobytek se jimi švihá, když se na jaře poprvé vyhání na pastvu. Také housátka se tímto prutem pěkně vyhánějí, pak „pěkně rostou“.
Půlnoční mše
Nedlouho po půlnoci otevírá se kostel a lidé z okolních vesnic přicházejí. Rodiče nemohou udělat svým dětem větší radost, než že je vezmou s sebou do kostela.
