Kočky v armádě
Kýros II., král Médů a Peršanů, prý použil kočky pro poražení egyptské armády v roce 500 před naším letopočtem. Každý z jeho vojáků si ke štítu přivázal živou kočku, štít držel vysoko nad hlavou a tím znemožnil Egypťanům úder. Kýros věděl, že jsou kočky v Egyptě posvátné a že je Egypťané nebudou moci napadnout – ze strachu, že by omylem zabili kočku, což se trestalo smrtí.
O mnoho století později, za druhé světové války, zkusili britští ozbrojenci v Barmě něco podobného. Armádní vozidla pokreslili obrázky koček a na základnách chovali bílé kočky. Když to viděli barmští vojáci, uvěřili, že posvátný duch koček dal přednost Britům, a začali spolupracovat se spojeneckými vojsky.
Při jedné příležitosti kočky zachránily zpustlou egyptskou armádu před srážkou s podstatně lépe organizovanými asyrskými vojáky. V noci před bitvou se totiž do asyrského ležení dostala spousta myší a krys, které přehryzaly tětivy luků a jiné jedlé části výzbroje. Když se Asyřané začali ráno připravovat k boji, jejich zbraně byly k ničemu. Protože egyptské zbraně střežily kočky, Egypťané získali obrovskou výhodu.
Další drápek do historie zaťaly kočky při bitvě u Agincourtu v severní Francii, kde se střetla vojska Anglie a Francie 25. října 1415, na den Sv. Kryšpína. Vypráví se, že Angličané (na rozdíl od Francouzů) s sebou vzali kočky, aby chránily zásoby potravin a také jejich vzácné dlouhé luky. Angličtí lukostřelci ten den zaznamenali významné vítězství.
V roce 1535 používalo německé vojsko kočky pro rozšiřování bojových plynů. Vojáci připevnili kočkám na záda láhve s jedovatým plynem hrdlem dozadu a pak je vyděsili, aby se kočky rozběhly vpřed. Nepřátelská armáda stála připravená k boji, čelem ke zpanikařeným kočkám, za kterými se táhl oblak jedovatého dýmu. Vojáci situaci ohromeně pozorovali, dokud nezačali padat jako mouchy.
Za krymské války (1853 – 1856) měli prý někteří zajatí vojáci ruské armády pod kabátem ukrytá koťata.
Kočky ve světových válkách
V průběhu první světové války použila britská armáda půl milionu koček. Jejich úkolem bylo varovat vojáky před útoky bojovými plyny.
V roce 1942, za německého obléhání Stalingradu riskoval svých devět životů sovětský kocour jménem Mourka. Běhal tam a zpět ulicí střeženou ostřelovači a roznášel ruským vojákům důležité zprávy o postavení nepřátelských zbraní.
„Létající“ kočky
Legendární velitel letky Guy Gibson s sebou do boje často bral svou kočku Windy. Při slavném bombardování německých přehrad speciálními „skákajícími bombami“ v roce 1943 ji však pro jistotu nechal doma.
Další létající kočka se jmenovala Salty. Byla maskotem americké pobřežní hlídky v kalifornském San Diegu. Stala se tak asi první kočkou, která se zúčastnila záchranné operace. Ukryla se totiž spolu se svými koťaty do obojživelného průzkumného letadla, které letělo zachránit pilota donuceného přistát na moři.
Zdroj: Deborah Robertson – Život s kočkou není pro kočku (2008)