Technicky vzato bylo úderem této hodiny podepsáno příměří mezi státy Dohody a Německou říší. Sto a jedna dělostřelecká salva oznámila, že světová válka, která tehdy ještě nebyla označována jako I., právě skončila a zvítězily v ní Dohodové státy, zatímco Německá říše jím de facto přiznala svoji porážku, ačkoliv formálně nekapitulovala.
Předchozím vyjednáváním o příměří reagovalo Německo opožděně na tzv. program čtrnácti bodů prezidenta Spojených států amerických Woodrowa Wilsona z ledna 1918, kde vyjádřil svou vizi o poválečném fungování světa bez zprofanované politiky tajných smluv a spojenectví, za to, kromě jiného, s fungující Organizací spojených národů. V té době ale nikdo z představitelů vítězných mocností nepředpokládal, že by válka mohla skončit ještě téhož roku. Počítalo se spíše s tím, že k tomu dojde až na jaře příštího roku poté, co budou do bojující Evropy přisunuty čerstvé americké posily.
K ukončení války se však schylovalo mnohem rychleji:
- V září dal spojenecký velitel, francouzský maršál Ferdinand Foch, rozkaz k ofenzivě na západní frontě, kde proti téměř 200 německých divizí stálo 120 divizí spojeneckých, tj. britských, francouzských, amerických a belgických. Velké německé ztráty však už nebylo z čeho nahrazovat, Němci museli ustupovat a po dvou dnech tvrdých bojů velitel německého generálního štábu, generál Erich Ludendorff, oznámil vrchnímu veliteli, polnímu maršálovi Hindenburgovi, a německé vládě, že německé jednotky již nejsou dále schopny zadržovat nepřítele a že je třeba jednat o příměří.
- V prvních listopadových dnech zavládla v celém Německu bouřlivá atmosféra. Vojáci dezertovali z fronty, v knížectvích vznikaly dělnické vlády. 9. listopadu 1918 se německý císař Vilém II. Pruský (1859 – 1941) vzdal císařského titulu i pruské koruny a uprchl do neutrálního Nizozemí.
- Dne 3. října 1918 vstoupil do německé vlády prince Maximiliána von Badena jako státní tajemník bez portfolia publicista a politik Matthias Erzberger (1875 – 1921). 6. listopadu byl vyslán, aby jednal se Spojenci v Compiègne o příměří, a to proto, že princ Maximilian předpokládal, že Erzberger jako katolík a civilista bude pro spojence přijatelnější než kterýkoliv pruský důstojník. Byl přesvědčen i o tom, že nepřekonatelná je i Erzbergerova pověst jako muže míru.
- Ferdinand Foch jako hlavní spojenecký vyjednavač ale nebyl ani Erzbergerovi ochoten učinit žádné ústupky až na mírné prodloužení doby vyhrazené německé armádě na stáhnutí se z cizího území, konkrétně do 15 dnů po podepsání příměří. Erzberger si nebyl jistý, zda by měl v jednání o příměří požadovat další změny ve prospěch Německa. Rozhodl to 10. listopadu sám Paul von Hindenburg, když Erzbergerovi telegrafoval, že příměří má být podepsáno ať už s úpravami nebo bez nich, a o chvíli později nový německý kancléř, sociální demokrat Friedrich Ebert, telegraficky zmocnil Erzbergera k podpisu dohody o příměří.
- Ten potom jako vedoucí německé delegace 11. listopadu 1918 v Compiègne podepsal příměří se zástupcem spojenců Ferdinandem Fochem, a tak byla ukončena první světová válka. Při této příležitosti Erzberger v krátkém projevu protestoval proti tvrdosti podmínek příměří a uzavřel jej slovy, že „národ sedmdesáti milionů může trpět, ale nemůže zemřít“. Foch po podpisu ignoroval Erzbergerův pokus potřást si s ním rukou a prý mu jen odpověděl „ Très bien “, tedy „Velmi dobře“.
- I přesto, že příměří ukončilo boje první světové války, trvalo ještě šest měsíců, než byla během Pařížské mírové konference přijata Versailleská smlouva, která znamenala definitivní mír a faktickou kapitulaci poraženého Německa. Pro něj byla tak nepříznivá, že v mnoha Němcích vzbudila pocit křivdy a hněv tak velký, že nepřímo umožnila Hitlerovi nástup k moci a vedla k rozpoutání další světové války, v pořadí druhé.
