Jan Koula, muž desatera řemesel. Může toto člověk stihnout za jediný život?

Další fotky

Architekt, muzejník, designér, výtvarník, organizátor výstav, etnograf, pedagog, kritik, publicista etc. se narodil 9. února 1855 v Českém Brodě jako syn řezníka Františka Kouly a jeho ženy Karolíny, z rodiny tamního koželuha.

Studoval českou techniku v Praze a dva semestry akademie výtvarných umění ve Vídni u samotného Theophila Hansena. Od roku 1878 byl asistentem profesora Josefa Schulze na české technice, od roku 1884 byl mimořádným a 1897 řádným profesorem pro nauku o architektonických tvarech antických a pro kreslení ornamentální a kreslení od ruky – a v letech 1902-03 také rektorem školy.
Rovněž přednášel na výtvarné akademii o perspektivě.

Byl znamenitým akvarelistou.
Působil několik let jako výtvarný referent Národních listů, byl členem redakce Architektonického obzoru.
V letech 1892 až 1917 byl kurátorem sbírek národopisu a historické archeologie a také přednostou téhož oddělení Národního muzea v Praze. Jako první systemizoval tamní sbírky uměleckého řemesla a zasloužil se o jejich četné akvizice. Zveřejnil řadu článků o umělecko-řemeslných památkách (zejména v časopise Památky archeologické a místopisné).
Jako uznávaný znalec v oboru památek, architektury a lidového umění byl zván do dozorčích rad a výborů mnoha akcí, k nejvýznamnějším patřily výbor pražského magistrátu pro asanaci staré Prahy, Jednota pro dostavbu pražské katedrály nebo komise pro dostavbu a vybavení hradu Karlštejna.

Prahu před asanací už známe jen z fotografií Jindřicha Eckerta a obrazů Václava Jansy

Také se věnoval spolkovému životu, byl spoluzakladatelem a v letech 1904–08 předsedou Klubu Za starou Prahu.
Působil též v Komisi pro soupis památek Prahy, kde zajišťoval zpracování grafických příloh. Samostatně vydal dvoudílnou monografii Památky uměleckého průmyslu v Čechách.
Podílel se na organizování dvou nejvýznamnějších pražských výstav – Všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895.

Koula byl bytostným architektem, designérem a schopným podnikatelem ve stavebnictví i v užitém umění – systematicky realizoval své návrhy výrobků uměleckého řemesla v tradici lidového umění (majolika, nábytek, textil, šperk, aj.).

V architektuře se zprvu přikláněl k historismu, později spojoval prvky dekorativní výzdoby historické architektury s folklórem a secesí. V novorenesanční architektuře byl souputníkem Antonína Wiehla (1846 v Plasích – 1910 v Praze), se kterým spolupracoval na výzdobě fasády Staroměstské vodárny na Novotného lávce u Karlova mostu (1883).

Největší filantrop novodobé historie zemřel před 110 lety. Co nevíte o Josefu Hlávkovi a jak pomohl k založení Akademie věd?

Koula také s houževnatostí jemu vlastní řešil problém pražské Letné, tedy spojení s pozvolna se rodícími čtvrtěmi Bubenčem a Dejvicemi.
V roce 1897 navrhl prodloužení Pařížské třídy mostem a dále mohutný průkop Letnou, uvedený monumentální triumfální branou.
Tento návrh vyvolal velkou polemiku, protože architekt Richard Klenka z Vlastimilu nabídl variantu jinou – tunel. Řešení se do cesty postavila císařova snaha srazit trochu Praze hřebínek. Ten v říjnu 1904 povýšil Bubeneč na město. Tím se oddálilo spojení Bubenče s Prahou v jednu obec a Praha přestala letenský oříšek chápat jako prioritu.

Přesto vznikl už projektovaný most Svatopluka Čecha, na kterém Jan Koula pracoval se zaměstnanci městského úřadu mostního Jiřím Soukupem, Václavem Trčou a Františkem Menclem. Koula pro úvodní pilíře mostu navrhl bronzové postavy Viktorií a draky, hlídající městský znak. Stavba mostu započala roku 1905 a zprovozněn byl LP 1908.
Rok po otevření proběhlo druhé kolo soutěže o řešení letenského spojení, zvítězil Antonín Engel, který rovněž prosazoval průkop, ovšem víme, že provedení tohoto problému usnulo a po čtyřech desítkách let se přestěhovalo o kus dál – ke Štefánikovu, tehdy Švermovu mostu.
A Čechův most zůstal tak trochu slepým…

Staroměstská radnice se léty měnila. Podepsal se na ní ctižádostivý císařský rada, oheň i komunisti

Když Bubeneč hostil v roce 1891 Všeobecnou zemskou a jubilejní výstavu, pochlubil se otec české novorenesance Antonín Wiehl jejím dispozičním plánem, bránou a některými stavbami, mimo jiné i Českou chalupou. Ke spolupráci na ní vyzval Jana Koulu. Její podobu jste viděli v úvodu článku.
Pro národopisnou výstavu (1895) Koula navrhl Rychtu (chvályhodně s hospodou), pro výstavu architektury a inženýrství (1898) krčmu U Nesmysla a pro Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory (1908) pavilon Maroldova panoramatu, jehož vnějšek ozdobil barevnými sgraffitti. Všechny tyto stavby odnesl čas, pavilon Maroldova panoramatu zdecimovala sněhová kalamita v roce 1929, až následující rok budovu obnovil bubenečský architekt Vojtěch Krch.

Trocha osobní tematiky.
S manželkou Annou, rozenou Macasyovou, měli dceru Viktorii a syna Jana (1896 – 1975), pozdějšího architekta a publicistu, který si mezi křestní jméno a příjmení vkládal E. – potomci však nemíní, že by to znamenalo Evangelista nebo Emil, jak bývá uváděno.
Pro rodinu navrhl Koula jedinečnou vilu ve Slavíčkově ulici č. 17 v Bubenči, kterou mu postavil (pozdější soused) Rudolf Koukola.
Tandem Koula – Koukola postavil také činžák Pařížská 1.

Vilu, kde po válce bydlel generál Pellé, postavil architekt Koukola pro tchýni. Jeho nadějná životní dráha ale dopadla neslavně

Jan Koula se také podepsal na podobě Muzea hl. m. Prahy na Florenci, které navrhl Antonín Balšánek (1865 v Českém Brodě – 1921 v Praze) a na jehož projektu (1896-7) spolupracovali Koula s Wiehlem a stavitelem Ludvíkem Čížkem.
S architektem Balšánkem se Koula sešel i nad projektem dostavby Staroměstské radnice v roce 1905.
Pracoval také na úpravě interiérů Lannova paláce v Hybernské ulici (1880), projektoval
novorenesanční sokolovnu v Českém Brodě, dům Adolfa Heyduka v Písku v témže slohu, upravoval Strakovu akademii, dnešní sídlo vlády, podílel se na rekonstrukci historické renesanční radnice v Plzni a mohl bych asi ještě několik řádků pokračovat…

Jeden z ochránců českých památek a zakladatelů našeho uměleckého průmyslu zesnul 18. května 1919 ve své bubenečské vile, přemohla ho rakovina. (Někdy bychom si snad o tomto unikátním domě mohli povědět více.)
Pochován je v Českém Brodě.

FOTO: Jan Koula

Jan Koula - 1 česká chalupaJan Koula - 2 1889 franta úprka koula rozkvětJan Koula - 4b svtr 95Jan Koula - 4c u nesmysla wicoJan Koula - 5 zlp
Další fotky
Jan Koula - 6 pe vily koulova 2004Jan Koula - 6 Slavíčkova – koulova vila 5Jan Koula - 6b jaspisová váza pinteJan Koula - 7 kostel v rimavské bani webumJan Koula - 7a wikiwJan Koula - 7b čsv 12Jan Koula - 7c Koula_Jan_-_Soutěžní_návrh_na_průkop_letenského_svahu_(1906-9)Jan Koula - 8a čsvJan Koula - 9 svtzJan Koula - 99 prostor adJan Koula - 0 zlp.
Dnes, 17:30
Brigitte Bardot. Sexuální symbol 50. a 60. let 20. století. Filmová herečka, zpěvačka a v...
Dnes, 16:00
Náměstí květin. Opravdu poetický název, že? Pestrá paleta barev a vůní. Lidé jsou zde na...
Dnes, 15:01
Na polohraném dokumentu Pěšky bez hranic právě pracuje režisérka Eva Toulová. Je o tom, že...
Dnes, 14:00
Meditace s předmětem je cvičení soustředěné na prožívání přítomného okamžiku – vynikající způsob, jak si...
Dnes, 11:30
V zimě, i v té letošní, pleť opravdu trpí. Můžete jí chránit několika způsoby. Ideální...
Dnes, 10:00
Gottfried Bacher se narodil 17. 11. 1838 v rakouském Mühlbachu. V roce 1861 absolvoval báňskou...
Dnes, 08:00
I když naše duše není vidět a nemá ani žádnou hmotnost, vůni či chuť, cítíme...
Včera, 17:30
„Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla...
Včera, 16:00
Nápadné a velmi dekorativní čemeřice zdobí zahrady častokrát už od prosince či ledna, leckdy kvetou...
Včera, 14:00
Když v únoru roku 1923, britský, amatérský archeolog Howard Carter, odpečetil Tutanchamovu hrobku, kterou objevil...
Reklama