Nepředstavujte si nyní cválajícího jezdce, s důležitou listinou v brašně na boku koně. Nebo vojenského kurýra. Začneme v době, kdy se pošta stala důležitou a nepostradatelnou složkou života lidí. Jedním z podstatných atributů funkčního státu. V zemích Koruny české to bylo krátce před nástupem Habsburků, přesněji v roce 1526.
Historie evropského poštovnictví je přímo spjata s šlechtickým rodem Thurn Taxisů. Byl to německý, knížecí rod, pocházející ze severní Itálie, z okolí města Bergamo. Do Čech přišli v první polovině 16. století. Císař Ferdinand I. Habsburský, který usiloval upevnit státní správu, pověřil tento rod správou pošt. Nebylo to náhodou, tradice rodu v tomto směru začala již o tři staletí dříve.
František Thurn Taxis založil první pravidelnou poštovní trasu již v roce 1516, mezi Vídní a Bruselem, jeho bratr Bernard spravoval pošty v německých zemích a ve španělském Nizozemí.
Nejstarší poštovní trasa z roku 1527, mezi Prahou a Vídní, vedla přes Tábor do vesnice Košice. Zde se rozdvojovala. Jižním směrem pokračovala na Budějovice a Linec, druhá trasa směřovala na Vídeň.
V dobách rekatolizace přešla pošta pod správu hrabat Paarů, protože Thurn Taxisové, jako luteráni, odešli do emigrace. Jejich monopol zanikl v roce 1722, kdy byla pošta zestátněna. Pošta, to tehdy pochopitelně nebyla jen doprava zásilek, ale hlavně cestujících. Praha nebyla v tomto směru žádné provinční hnízdo. Již v době zestátnění pošt vyjíždělo týdně až sto dostavníků všemi směry.
Každé dvě poštovní míle, tedy asi po patnácti kilometrech, se přepřahali čerství koně, a cestující se mohli občerstvit. Třídenní cesta do Vídně by se nám dnes asi nelíbila, ale jisté kouzlo mít musela. Význam dostavníků pohasl s vybudováním železnice. Nepohasl však význam pošt. Právě naopak.
S průmyslovou revolucí objevil člověk novou hodnotu a tou byl čas. Rychlost znamenala zisk. Rychlost, to znamenalo předběhnout konkurenci. To platí dodnes. Nicméně i dnes, ve věku pokročilých technologií je zamilovaný dopis, či přáníčko něčím, co se nikdy neomrzí.
