Co stojí za našimi fóbiemi, úzkostmi a jinými psychickými poruchami? Proč někteří z nás mají neopodstatněnou hrůzu z výšek nebo je přepadají panické záchvaty, i když jim nehrozí žádné reálné nebezpečí? Na toto téma bylo napsáno už hodně studií a vysvětlení jsou různá, od chemické nerovnováhy našeho mozku až po traumata přenesená z minulých životů. Možná za všechno ale také můžou vzpomínky našich předků.
Je obecně známým faktem, že kromě biologických znaků nám předkové prostřednictvím DNA předávají dispozice k jistým povahovým rysům. Vědci z Emory University School Of Medicine v americké Atlantě jsou názoru, že kromě toho se do genetického kódu vpisují také jejich zážitky. Doslova tak po starších příbuzných dědíme jejich vzpomínky.
Nedá se ovšem říct, že bychom si je přímo vybavovali. Mohou působit právě jako neslyšitelný hlas v pozadí mysli, a být tak příčinou strachů, které si nedokážeme racionálně objasnit. Naši fóbii ze psů například může vysvětlovat to, že pradědu pes ošklivě pokousal. Prostřednictvím DNA jsme od něj tento strach převzali. Protože ale v mysli nemáme skutečnou vzpomínku, je to pro nás fóbie, kterou si nedokážeme logicky nijak vysvětlit.
Jiní předkové zase mohli žít kvůli válce v permanentním strachu. Přehnanou ostražitost a reflex před něčím se neustále bránit jsme po nich možná podědili i my. Jelikož nám už ale žádné reálné nebezpečí nehrozí, projevuje se to právě nezdůvodnitelnými panickými a úzkostlivými záchvaty. Tato teorie by mohla ozřejmovat mnohé. A nemusí se samozřejmě jednat pouze o negativní zkušenosti, které nám předkové předali, ale i o ty pozitivní.
Když se ostatně sami zamyslíte nad svými strachy či jinými psychickými predispozicemi, možná také ke svému překvapení zjistíte, že se mohou odvíjet od skutečného zážitku některého rodinného příslušníka.
