K útoku došlo v 9.53 místního času, kdy v dodávce Renault Trafic bylo odpáleno asi 275 kg výbušné směsi obsahující dusičnan amonný a topný olej. Detonace změnila sedmipatrovou budovu židovského centra v sutiny a zahynulo při ní 85 lidí a dalších asi 300 bylo zraněno. Většinou šlo o osoby židovského původu. Izrael v následujících dnech do Argentiny vyslal agenty Mosadu a tým čtyř forenzních specialistů, aby pomohli s identifikací obětí. Argentina po útoku uzavřela své hranice z obavy, aby do země nevnikli další teroristé. Předpokládalo se, že útočníci se do země dostali přes oblast zvanou „Triple Frontier“, kde se setkávají hranice tří států – Argentiny, Brazílie a Paraguaye.
Motivem atentátu bylo podle argentinského prokurátora Alberta Nismana (1963 – 2015) rozhodnutí Argentiny o zrušení mezinárodní dohody s Íránem, podle níž měl Írán od Argentiny získat jaderné technologie a zbraně. 25. října 2006 prokurátor formálně obvinil íránskou vládu z organizace útoku a libanonskou militantní organizaci Hizballáh z jeho provedení. Oba obviněné subjekty toto nařčení odmítly.
K tomuto podezření vedly okolnosti, k nimž došlo o necelé dva roky dříve. 17. března 1992 byl spáchán sebevražedný útok na izraelskou ambasádu v Buenos Aires. Útočník tehdy najel do budovy ambasády automobilem naloženým výbušninami. Zahynulo 29 civilistů, z toho 25 Argentinců a 4 Izraelci a dalších 242 lidí bylo zraněno. K atentátu se přihlásila proíránská Organizace islámské svaté války, podle níž šlo o odplatu za vraždu spoluzakladatele Hizballáhu, šajcha Músávího.
V roce 2007 byla zveřejněna jména šesti podezřelých z atentátu, mezi něž patří bývalý íránský ministr obrany Ahmad Vahídí, dále vojenský šéf Hizballáhu Imád Mugníja nebo íránský politik Mohsen Rezáí, který roku 2009 kandidoval na prezidenta.
Dále argentinský prokurátor obvinil počátkem roku 2015 argentinskou prezidentku Cristinu Fernández de Kirchner z krytí pachatelů zločinu a 14. ledna uvedl, že požádal soudce, aby zahájil vyšetřování prezidentky a také argentinského ministra zahraničí Héctora Timermana.
Tito politici podle něj s Íránem v roce 2013 uzavřeli tajnou dohodu o nevyšetřování bombového útoku z 18. července 1994. Jejím účelem bylo navenek očistit osm podezřelých z řad iránských a argentinských politiků a ututlat podíl íránské vlády na útoku. Potom by se mezi oběma zeměmi mohla už bez problémů rozjet jednání o dodávkách ropy za obilí.
Prokurátor Nisman k tomu doslova uvedl: „Prezidentka a ministr zahraničí učinili zločinná rozhodnutí, aby vykonstruovali nevinu Íránu, a mohli tak ukojit obchodní, politické a geopolitické zájmy. Argentinská vláda jeho tvrzení označila za absurdní a směšné. Dne 18. ledna 2015, několik hodin předtím, než měl vysvětlit svá obvinění a předložit příslušné důkazy, byl nalezen mrtev. Údajná sebevražda.
Argentinská stanice Radio Mitre vysílala v prosinci 2015 zvukové záznamy, ve kterých Héctor Timerman přiznal, že Írán je zodpovědný za bombové útoky, a že probíhala jednání Argentiny s Íránem.
Již předtím, v lednu 2014, Jicchak Aviran, který byl v té době izraelským velvyslancem v Argentině, v rozhovoru se španělskými židovskými novinami prohlásil, že izraelská tajná služba Mosad většinu pachatelů útoku úspěšně vystopovala a zabila. Řekl: „Většina těch, kteří jsou za čin zodpovědní, už nejsou naživu a postarali jsme se o to my sami.“ Aviranova prohlášení pochopitelně v Argentině vyvolala znepokojení. Ministr zahraničí Héctor Timerman obvinil Izrael z toho, že takto „zabránil shromažďování nových důkazů, které by mohly vrhnout světlo na celou záležitost“. Argentina také formálně předvolala izraelského chargé d’affaires a požádala o vysvětlení tohoto Aviranovo prohlášení. Izraelská vláda prostřednictvím svého ministerstva zahraničí odmítla Aviranova tvrzení jako „úplný nesmysl“.
V roce 2017 argentinský nejvyšší soud rozhodl, že Argentina bude tento bombový útok znovu vyšetřovat a že toto vyšetřování se bude podle agentury EFE týkat i nyní již bývalé prezidentky Cristiny Fernándezové. Ta již čelí několika obviněním a je podezřelá z praní špinavých peněz, podvodu a korupce. Vyjde pravda konečně najevo?
