Život a boj Ernesta Che Guevary
- Narodil se 14. června 1928 v městečku Rosario v Argentině a v jeho žilách po otci architektovi kolovala vzdorovitá irská a ohnivá španělská krev. K té španělské přispěla i matka, Celia de la Serna y Llosa.
- V městečku Rosario podle některých životopisců, prožila své dětství slavná Eva Perónová. S budoucí manželkou prezidenta se však Che nikdy nesetkal, pocházeli z rozdílných prostředí. Ona byla nemanželskou dcerou latifundisty a zemědělské dělnice, Ernesto pocházel ze všeobecně vážené rodiny. Narodil se v době, kdy je na jižní polokouli zima a onemocněl těžkým zápalem plic. Od té doby měl křehké zdraví a těžké astma. Kvůli svému neutěšenému zdravotnímu stavu nechodil ani do školy, doma ho učila jeho matka Celia, kterou Ernesto miloval a ctil. Byla jeho nejlepší přítelkyní a rádkyní. Kvalitní rodinné zázemí přispělo i k tomu, že Ernesto nakonec úspěšně vystudoval medicínu. To se mu později nejednou hodilo a vesničanům v případě, že nebyla jiná pomoc k dispozici, třeba trhal bolavé zuby. Tím si později vysloužil přezdívku „zubodravec“.
- V Guatemale chtěl Ernesto pracovat ve prospěch prezidenta Guzmána, ale když Guzmán nakoupil zbraně od komunistického Československa (mj. značky Škoda), došlo v Guatemale k invazi jednotek podporovaných USA a k sesazení prezidenta. Che Guevara se zde seznámil se svou první manželkou, peruánskou ekonomkou Hildou Gadeovou, která je matkou Ernestovy nejstarší dcery Hildity.
- Pak Che Guevara uprchl do Mexika, kde se seznámil s Fidelem Castrem a jeho bratrem Raulem. S dalšími revolucionáři se tato trojice vylodila roku 1956 na Kubě s cílem svrhnout Batistovu vládu. Guerillová (partyzánská) válka trvala dva roky, než v ní Castro a jeho lidé zvítězili a nastolili komunistický teror, na němž se podílel i Che Guevara. Mezi roky 1957 až 1959 se osobně podílel na popravách v havanské pevnosti „La Cabana“ a je mu připisováno 216 zdokumentovaných obětí. Nijak si to ale nevyčítal. V New Yorku v OSN Che Guevara tak třeba pronesl projev, v něm „správně revolučně“ prohlásil: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat“.
- Po revoluci Che Guevara obdržel kubánské občanství a působil v Castrově vládě jako ekonom. Vítězství revoluce oslavil svatbou se svou „soudružkou“ v revolučních oddílech a pozdější osobní asistentkou Aleidou, která mu porodila čtyři děti.
- Později začal odsuzovat sovětský, maoistický i titovský (jugoslávský) socialismus, i když předtím horlivě četl klasiky marxismu-leninismu (Marxe, Engelse a Lenina). Kromě toho ve vládních funkcích neuspěl, i když za poradce si vybral jinak schopného československého ekonoma Valtra Komárka. Začíná být na obtíž Kubáncům i Sovětům a po ostrém střetu s Castrem „vyváží revoluci“ spolu se stočlenným kontingentem Kubánců do Konga, která končí naprostým fiaskem. V tom revolučním nadšení trochu zaniklo, že Kongo bylo pro komunistický blok zajímavé především pro své nerostné bohatství. „Vývoz revoluce“ byl tehdy oficiální komunistický termín pro šíření komunistických idejí ve světě jakýmkoliv způsobem.
- Pak se Che Guevara nějakou dobu skrývá v Československu, kde si vybírá budoucí spolubojovníky s úmyslem dovézt revoluci do své rodné země, do Argentiny. Ale proti tomu se ostře postavil Castro. Za kolébku budoucí latinskoamerické revoluce je vybrána Bolívie. Možná, že v tom byl i určitý záměr, protože v Bolívii nemají Argentince obecně zrovna rádi, a teď jim tam tedy jednoho pošlou jako velitele guerillové skupiny v čele asi padesáti mužů.
- Che Guevarovi partyzáni mají ze začátku v bolivijských horách částečné úspěchy. Zajatce, kteří se k němu nechtějí přidat, propouští. Drtivá většina místních obyvatel ovšem o žádnou Argentincem dovezenou revoluci nestojí, Che Guevarovi jsou navíc brzy na stopě také agenti CIA z řad kubánských emigrantů.
- V jednom táboře, ze kterého Che se svými muži odešel, po nich zůstala „pec á la Dien-Bien Phu“, velká válcová kamna, jaká používali na začátku 60. let Vietnamci. Skoro vůbec nekouří, tedy neprozradí, kde se partyzáni právě nacházejí. Lze předpokládat, že právě to zaujalo Che Guevarovu pozornost, když se v roce 1965 vypravil tajně do Severního Vietnamu, a začal kamna stejného typu používat i v jižní Americe. Jenže nevěděl, že Američani v roce 1967 vyvinuli techniku, která umožňuje ze vzduchu zjišťovat ohniska vyzařování infračervených paprsků. A těmi jsou např. i tato kamna, ať jsou sebelépe kamuflována. Tato technologie je tak dokonalá, že fotografie muže s nedopalkem doutníku v ústech, pořízená v naprosté temnotě z výšky 450 metrů, je přitom tak jasná, že odborníci mohou odhadnout, kdy se ten muž naposled holil.
- V říjnu 1967 Che se svou jednotkou padl do pasti, když ho udali indiánští vesničané. A je na něj smutný pohled. Namísto odbojného revolucionáře byl zajat zničený, umírající člověk, vyhublá špinavá a páchnoucí troska s nohama omotanými hadry místo bot. I kdyby Che nebyl 9. října 1967 na místě popraven, během několika následujících dní nebo možná hodin by stejně nejspíš zemřel vyčerpáním. Při výslechu, který prováděl příslušník CIA, si Che stěžoval, že jeho jednotka dostala z Kuby jen zastaralé karabiny a neměli k dispozici ani vysílačku. Požádal, pokud to bude možné, aby o jeho smrti informoval Fidela. Manželce vzkázal, ať si najde někoho jiného a žije šťastně.
- Pokyny z USA zněly, že Che má zůstat za každou cenu naživu a že má být dopraven do Panamy. O jeho popravě v rozporu s tímto pokynem rozhodl prezident Barrientos s tím, že Che Guevara má být popraven tak, aby to vypadalo, že nejde o popravu a že smrtelné rány utržil v boji. Tak by si to jistě v případě nutnosti jistě přál zemřít i sám el Che. Stejně tak v očích mnohých zůstává dodnes hrdinou.
